„Když máme kolem sebe palmy, vždycky je co pít,“ sdělil mi postarší vesničan a spokojeně vyfoukl kouř z cigarety. Obláček aromatická vůně se vznášel kolem, ale to už k nám přicházel onen šplhající chlapík a společně jsme upřeli svůj zrak na obsah nádoby. Byla v ní nažloutlá hmota – míza, surovina pro výrobu alkoholu, jehož dostupnost je v Indii mizerná. Ne však v lokalitách turisty hojně navštěvovaných, ke kterým patří třeba slunná Goa nebo vesnička Dalajlámy, kde si Jelcinovu vodku a Skotskou whisky může koupit každý.
Pro svůj kamenitý ráz a jeskynní chrámy je oblast v okolí městečka Mamallapuram koncentrací nejen kameníků a sochařů, kteří na ulici opracovávají masy barevného kamene, ale toto místo vábí také zájem evropských turistů. Jenže na obchod s alkoholem tady svým zrakem nezavadíte. I když něco by se přece našlo. Ale to pouze v neděli. A pouze pro místní.
V jedné z bočních uliček, co vede k městské pláži, stojí v řadě chatrných stánků jeden, kde se nic neděje. Tedy vypadá to tak. Zatímco stánky kolem nabízejí sedm dní v týdnu závěsy z mušliček a lepkavé sladkosti na špejli, tenhle svůj prodej postrádá. Nejdřív se kolem něj začali srocovat místní chlapíci. Bedlivě a netrpělivě sledovali ručičky svých hodinek a občas některý z nich popošel pár kroků vpřed a pohlédl směrem k rušné křižovatce, kde však pro nedělní mumraj stejně nic konkrétního vidět nemohl.
Když po nekonečné půlhodině přijelo auto a zacouvalo ke stánku, zpoza plachty prokoukly velké krabice, vysloužily si radostné pokřiky a úsměv na tváři se čekajícím značně rozšířil. Všichni nabízeli ruce k dílu a naběhlé svalové úpony dávaly znát, že to něco uvnitř krabic je hodně těžké. Nikomu to však nevadilo. Ale pak to začalo. Opravdická mela. Křičelo se, cpalo a jeden odstrkoval druhého, protože chtěl být co nejblíže k pultu. Prodavači chvíli stávkovali, ale jejich uvěznění mezi krabicemi se jim dlouho nezamlouvalo. Začali prodávat.
V rukou nedočkavých chlapíků vlály bankovky a prodavači je naučeným pohybem házeli do velké krabice pod stolem. Na přepočítávání nebyl čas. Jedna krabice mizela za druhou a tři prodavači měli čtyřicet minut co dělat. Placatky rumu s flaškami vína a piva šly totiž na dračku. Většina z obdařených popošla dva tři kroky a jen co obsah lihoviny do sebe nadvakrát obrátili, cpali se k pultu znovu.
Pak se kolem mihla žebračka s takovým tím pajdavým krokem, opírala se o klacek a hřbet své chatrné postavy měla ohnutý až k zemi. Když se u mě zastavila a pozvedla hlavu, pokynula mi k misce s almužnou. V tom okamžiku mě ovanul duch dobrého skutku a já přispěla bankovkou. O chvíli později už nápor u stánku opadl. Stoupla jsem si do řady. Moje žebračka stála o pár kroků přede mnou. Nejdříve jsem viděla, jak si srovnala záda, pak odhodila hůl a vysypala almužnu na pult. Po placatce rumu se jen zaprášilo, jak ji chňapla, ukroutila uzávěr a dlouze si lokla. A pak zmizela ve vřavě města.
Koupila jsem si pivo. Ale jen co jsem upila dva hlty, zaslechla jsem: „Proč ty brát naše pivo? Ty doma mít hodně a můžeš koupit. My v Indii mít málo!“ Kolem mě se srocovali místní, co vypadali fakt naštvaně. A tak jsem hořčinou přesycené a sladké indické pivo věnovala potřebným.
- Domorodec šplhá po palmě autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1972/197194.jpg
- Vykládání beden s alkoholem autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1972/197195.jpg
- Žebračka v indické vesnici autor: Kamila Kysučanová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1972/197196.jpg