Amerika je, na rozdíl od Česka, země zorganizovaná pro lidi. New York, kde jsem pobýval prvních dvanáct dnů, je něco, co se vymyká možnostem jednoduchého popisu. Kdo neviděl, nezažil na vlastní kůži, nepochopí. Je to místo, kde z jedné lavičky v centru nafotíte knihu. Barevnost a proměnlivost lidí, domů, města je neuvěřitelná a inspirující. Udělal jsem to a mám 2 000 fotografií pro výstavu „Newyorské lavičky“.
Cape Cod, sto kilometrů dlouhý mys z písku, borovic, jezer a cest, kde jsem byl další týden, je ještě fotogeničtější, i když úplně jinak. Bylo po sezoně a nekonečné pláže byly úplně prázdné. Prostor se zjednodušil na písek, moře a vzduch.
Ale to není ten hlavní rozdíl mezi Českem a Amerikou! Ten hlavní rozdíl jsem našel náhodou, až když jsme byli zase doma a vraceli se z letiště v Ruzyni na chatu u Kralup. Sjížděli jsme od kralupského hřbitova. Dole pod kopcem je křižovatka se značkou Stop. Uvedl jsem automobil do klidu, jak nařizuje vyhláška, a v zatáčce před sebou zahlédl policejní auto a policisty, jak dalekohledem kontrolují, jestli opravdu stojím. Musel jsem se usmát. Ano, jsem doma, tohle je možné jen v Čechách!
Víte, jak taková věc probíhá v Americe? Na křižovatku označenou značkou Stop se postaví zdaleka viditelný policejní vůz, u něj žvýkající policista se zrcadlovými brýlemi (přesně jak to znáte z filmu), který lhostejně sleduje přijíždějící auta. Není jediné, které by nezastavilo. A obejde se to bez pokut, šmírování, ponižování a „zkoušení“ občanů z poslušnosti.
Cítíte ten rozdíl?! Tím je vyjádřeno všechno! Berte tuto situaci jako metaforou ozřejmující rozdíl mezi Českem a Amerikou. Americkému policistovi jde o to, aby se vám nic nestalo. Českému policistovi jde o to, aby vás nachytal a pokutoval. Americký policista vás chrání, český policista vás zkouší. A tak je to u nás se vším.
Dvacet let po tzv. revoluci jsme pořád stejný, bolševický, občanovi nepřátelský stát. Miluju to tady, ale to mi nebrání vidět, jak blbě tu žijeme. To permanentní dusno, naštvanost, strach, boj o každou hloupost, ta drtící nehybnost.
Představte si, že ten Manhattan, vedle kterého je Praha liduprázdné okresní město, Manhattan, kde je stokrát víc aut a lidí než v Praze, představte si, že ten Manhattan nemá parkovací zóny – novodobý vynález státní buzerace, stroj na vysávání a obtěžování občanů.
Takových drobných, občany omezujících a šikanujících maličkostí jsou u nás desítky. „Sametovka“ s nimi nejen že nic neudělala, naopak, ještě je zmnožila. Amerika je pro lidi. Proto mohou být (a jsou) Američané takoví vlastenci. Česko pro lidi není. Tady vás pořád někdo zkouší, opravuje, poučuje, reformuje, šikanuje a nabádá. Proto z Česka tak rád utíkám pryč.
P.S.
A mimochodem: do Ameriky jezdili rádi jinačí vlastenci než já! Třeba takový Josef Václav Sládek či Antonín Dvořák. Pamatujete na stařičkého herce Františka Kovaříka? Ten procestoval Ameriku křížem krážem jako tulák!
- Pláž na mysu Cape Cod autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2064/206387.jpg
- Vlajka na Ground Zero autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2064/206389.jpg
- Newyorský policista na koni autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2064/206388.jpg