Vždycky jsem si představoval, že v šedesáti budu psát knížky pro děti. - Doufám, že s Yoko budeme milej starej pár, usadíme se někde na pobřeží, třeba v Irsku, a budeme si prohlížet výstřižky z dob našeho šílenství.John Lennon červen 1975 + 1970 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991) Možná to bylo ve hvězdách a v kalendáři. Pondělí je den, kterýmu se nedá věřit, víme z klasiky Monday Monday od The Mamas & The Papas. Každej jinej den je fajn, ale pondělí… V pondělí 29. října 1980 vychází v USA singl (Just Like) Starting Over. John Lennon jím prolamuje pětiletou odmlku a avizuje album Double Fantasy. A téhož dne vchází do obchodu se zbraněmi v havajském Honolulu pětadvacetiletý, aktuálně nezaměstnaný pracovník nemocniční ochranky - Mark David Chapman. Za 169 dolarů si kupuje pětiranný revolver Charter Arms Special (ráže osmatřicet, krátká hlaveň): dámská zbraň, svou misi však zastane.
Lennon - ENIGAMI 1. Lekce Chapman: Vloupání do historie
Necením si zbožňování mrtvýho Sida Viciouse, Jamese Deana, Jima Morrisona. Co nás naučej? Nic. Smrt. Ne, díky, beru ty živý a zdravý.
John Lennon, rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
V pondělí 8. prosince 1980 ráno fotí Annie Leibovitzová manžele Lennonovy v rezidenci Dakota u newyorského Central Parku na obálku časopisu Rolling Stone.
John pak dává rozhovor rádiu RKO a v pět s Yoko vyráží do studia Hit Factory pracovat na písni Walking On Thin Ice. Před domem je obklopují fanoušci včetně budoucího vraha. Ten Lennonovi podává k podpisu Double Fantasy. „Všechno, co ode mě chcete?“ ptá se Lennon. Vrah přikyvuje.
Ze studia se manželé vracejí deset minut před jedenáctou. Nezajíždějí na nádvoří, ale vystupují na 72. ulici, což je pro Lennona osudné. Nebyl chráněn, vysvětlil střelec, zabít ho tam bylo zvládnutelné. Černého Petra si totiž nemusel vytáhnout Lennon - vrah měl i jiné tipy: herečku Liz Taylorovou či moderátora a komika Johnnyho Carsona. Ti se ale chránili lépe, a proto Johnu Lennonovi letos není sedmdesát.
Už máme půlku dalšího alba a po vánocích ho dokončíme. Cítím se dobře a nažhavenej. Jako když je vám jedenadvacet a říkáte si: Senzace. A co se stane teď?
John Lennon 6. prosince 1980 + září 1980 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Do recepce Dakoty vchází Yoko - vraha kryje stín podloubí. Teď kolem něj jde Lennon: Chapman ho neoslovuje, jak se traduje - rovnou střílí. Jednou mine (rozbíjí okno), čtyřikrát zasáhne (dvakrát záda, dvakrát levé rameno) - a přeruší mu srdečnici. Lennon se pěti kroky dostává po schodech do recepce, zachroptí postřelili mě, ztrácí vědomí. Recepční volá policii, vrátný Chapmanovi vytrhne pistoli a odkopne ji. Vrah usedá na obrubník - čeká na policii. Vrátný na něj křičí: „Víš, cos provedl?“ Chapman reaguje: „Jo, zastřelil jsem Johna Lennona.“
Přijíždějí dva policisté z Broadwaye a za pár minut další. Ti Lennona odvážejí do nemocnice St. Luke’s-Roosevelt. Policista James Moran se ho ptá: „Víte, kdo jste?“ Lennon se snaží reagovat, ale opět upadá do bezvědomí. Zemřel při převozu (dead on arrival), konstatuje ve 23:15 lékař Stephen Lynn. Příčina: ztráta 80 procent krve (náboje byly zapilované s dutou špičkou, a ty se po vniknutí do těla deformují a trhají orgány).
Zpravodajství BBC 9. prosince 1980 - Vražda Johna Lennona
Událost má podobnou odezvu jako vraždy bratrů Kennedyových (1963 a 1968) či reverenda Kinga (1968). To byly ovšem konspirativní popravy, o nichž se dodnes spekuluje (mafie, Ku-klux-klan, CIA, vojensko-průmyslový komplex…). Zatímco Johna Lennona jen tak zlikvidoval blb z Horní Dolní a pak počkal na policii. Lennonova smrt, tragédie bez formátu, co se vloupala do historie, reprezentuje rozvrat hodnot a ztrátu proporcí nového světa: degradované právo svobodného člověka ve svobodné zemi držet zbraň.
A také degradovanou ideu Andyho Warhola o patnácti minutách slávy: stvořili jsme svět, v němž si věhlasu může líznout každý. A jedinci Chapmanova typu přišli na to, že vražda celebrity je způsob, jak si fifteen minutes of fame zajistit. Lennon svedl v USA bitvu s Richardem Nixonem, který se ho snažil dostat ze země. A poté, co se ve velkém světě zpravodajských her ubránil prezidentu-gangsterovi, zastřelil ho v malém světě individuálních komplexů psychopat. I k tomuhle paradoxně přispěla nová svoboda, jejímiž věrozvěsty byli vůdci generace 60. let včetně Johna Lennona.
Jeho smrt na okamžik spojila svět. Lidé, kteří se léta neviděli a neslyšeli, si volali: měli pocit, že teprve teď neodvolatelně končí 60. léta. Ne jako dekáda, která je už deset let pryč, ale jako vzpoura naděje a kreativní energie, na niž se nezapomíná (ačkoliv Lennon sám uctívání sixties spíš shazoval).
Jestli Beatles a 60. léta vyslali zprávu, zněla: naučte se plavat - a pak plavte sami. Nést si životem sen o Beatles a sixties je jako zaseknout se na druhý světový a Glennu Millerovi. Ne že by vás Miller nebo Beatles nemohli bavit dál, ale žít v tom snu je iluze.
John Lennon, rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
Představit si Lennona dnes není obtížné. Nebyl by duchovním vůdcem - takový vliv svět umělcům už nenabízí a nepřiznává. Asi bychom ho našli v klubu s režisérem Oliverem Stonem či Václavem Havlem. Jako světle zeleného oponenta globalizace, proroka ve výslužbě sedícího na dvou židlích (za kariéru i bohatství vděčil systému, který napadal). Zastával se outsiderů, zatímco shromažďoval majetek, o který by přišel, kdyby svět začal být ke svým posledním spravedlivý tak, jak Lennon vyzýval.
Patříte-li podle příjmů do té třídy, jako já, může se z vás stát buď pravičák Archie Bunker (respektive karikatura pravičáka, postava z amerického sitcomu All In The Family), anebo intuitivní socialista, což je můj případ.
John Lennon rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
Za kritiku kapitalismu (Power To The People!, Working Class Hero) mu kapitalista platil tolik, že se kritik sám stal kapitalistou a vzdálil se těm, jejichž osudy mu - podle řečí, které vedl - ležely na srdci. Ve světě rozevírajících se sociálních nůžek se ostatně vliv boháčů s víkendovou zálibou v levicovém extremismu vytratil sám - jejich komunikace s většinou společnosti (o identifikaci nemluvě) se stala absurdní.
Souhlasím, že by lidé měli dostávat zubní protézy, mít nárok na zdravotní prohlídky a tak. Ale zase: pracoval jsem pro peníze a chtěl jsem zbohatnout. Takže jsem paradoxní socialista - jestli je to paradox.
John Lennon, rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
V Lennonově době nebyli bohatí kritici kapitalismu ještě tak bohatí, aby bariéra mezi nimi a těmi, které oslovovali, byla nepřekonatelná (i když koncem 70. let dosáhl i Lennonův majetek asi 2,7 miliardy - v přepočtu na současnou zdejší měnu). Další generace hvězd už ale braly tolik, že je to ze světa smrtelníků katapultovalo.
Nejpřesnější bude, když řeknu, že se cítím vinen, že mám peníze. Proto jsem taky o spoustu prachů přišel, ať už tak, že jsem je rozházel, anebo že jsem umožnil takzvaným manažerům, aby mě okrádali.
John Lennon, rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
Lennon, financiér radikální levice (Černí panteři, Abbie Hoffman, Jerry Rubin), míval i puzení patřit mezi oficiální elitu. Na to ale nestačí jen mít peníze. Neměl například diplom z dobré univerzity, na což narážel při střetech s politiky a jejich právníky s břečťanovou krví (absolventi univerzit prestižní Ivy League - Břečťanové ligy). Argument, že pan Lennon je toliko nevzdělaný rejpal ze showbusinessu (navíc vlivem psychotropních látek často nezpůsobilý k řízení a právním úkonům) pak totiž k jeho pacifikaci celkem fungoval. A tak si uvědomoval, že jeho nedisciplinovaně bystrému mozku by ve světě, jenž si potrpí na tituly a převleky, diplom či úřad prakticky pomohl, aby jeho slovo nebylo jen show populárního klauna. Měl ovšem za to, že systémem standardní produkce elit (přijímačky, státnice)by neprošel.
Mám strach z veškeré normálnosti. Z lidí, ze kterých se nestali rockeři, ale složili zkoušky, nastoupili do práce a usadili se.
John Lennon 1975 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Image nedostudovaného rebela ale zase prospívala jeho buřičské legendě, která, pravda, prodávala desky. A tak se nikdy definitivně nerozhodl, je-li spíš outsider, který udělal absurdní kariéru v absurdním světě, či potenciální gándhíovský vůdce, jenž má řešit dilemata lidstva.
Půlka mého já má podezření, že jsem loser, zatímco druhá půlka si myslí, že jsem Bůh všemohoucí.
John Lennon, rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
Na historickém plátně, jehož barvy se za třicet let stabilizovaly, je Lennon vyobrazen jako prorok-motorkář, hlásající Love Is A Flower - War Is Over - Power To The People. Nic lidského mu není cizí a na rozdíl od proroků-chodců na nás neklade velké nároky, takže je populárnější než Ježíš. Následovat Johna Lennona, připojit se k deklaraci nezávislosti na generaci rodičů a dobýt Everest svobody západní cestou bylo tak snadné, že to nebylo skutečné dobytí ani skutečná svoboda (naopak na východní cestě, kde se za revoltu proti nesvobodě platilo, byla hodnota vzpoury zřejmá - viz například příběh Marty Kubišové): obětí, již od nás prorok žádal, bylo užít si, co se do nás vejde, přičemž svět zbavíme špíny a tíhy (války, hlad, negramotnost, epidemie, chamtivost, amorálnost, byrokracie) mimochodem, během mejdanu. Stačí chtít, vzít se za ruce a zpívat Give Peace A Chance.
Vše pak přervala vražda proroka a svět ovládli pragmatici. Tolik legenda. Stačí ale nahlédnout do evangelia svatého Johna - Imagine: žádné nebe, jen obloha - žádné peklo - žádná náboženství - žádné státy - všichni žijeme pro dnešek - svět se spojí a my jej budeme sdílet. Klišé říká, že jde o esenci dobové naivity, z níž se nic neprosadilo. Je to naopak: prosadilo se pozoruhodně mnoho - a většina se zvrhla.
Rozrážíme překážky, sejeme budoucí úrodu/Vedeme myšlenkovou záškodnickou válku/Skandujeme mantru: Mír na Zemi/Hrajeme ty hry s myšlenkami/Promítáme své obrazy do prostoru a času
John Lennon,Mind Games, 1973
Srovnáme-li tvář dnešního světa (agresivní průmyslově-finanční mutant) s tváří 60. let (kreativní klaun-provokatér), říkáme si: jak se to mohlo stát? Který pán Mordoru rozmetal obrazy promítané do prostoru a času? Jak to, že dnešními mind games jsou plány vykrádání fondů a záminky pro války kvůli ropě? Odpověď je nepříjemná: dnešní konce byly skryté už v oné opojné době a v jejích cílech a cestách. Naše současnost nepřistála s mimozemšťany: vyvinula se z omamné vůně lennonovské doby. Byla to evoluce.
V dnešním mutantovi stále lze rozeznat stopy lennonovského rebela proti zvůli státu. Právě Lennon a jeho souputníci vypověděli starému světu smlouvy a přestali respektovat fyzikální zákony. Věřili, že tím zažehli plamen pokroku, ne požár, který zničí úrodu. Kukaččím vejcem lennonovské generace je - fresh approach (nový, čerstvý přístup). K válce, míru, vztahům mezi národy, generacemi, muži a ženami, dětmi a rodiči, šéfy a podřízenými, občany a politiky, k penězům, vzdělání, umění, bydlení, cestování.
A zatímco v lennonovské době to bylo přesvědčení reformátorů tehdejšího světa, dnes jsou to fráze (svoboda, individualita, odpor proti zlu totalit), kterými současní korupčníci kryjí své planetární tunely.
Klíčem k atmosféře starých časů nového přístupu budiž americký hraný dokument Ze Země na Měsíc: šéfové mise se nemůžou shodnout, kde mají přistát kosmonauti-geologové.
Rocco Petrone, ředitel vesmírného programu Apollo - Pánové, nezbývá moc času: Marius (měsíční pohoří) nebo Hadley (brázda v měsíčním pohoří Apeniny)? Pomozte nám s tím, Davide. Jste velitel a dosud jste neřekl ani slovo. Co myslíte?
Dave Scott, velitel posádky Apollo 15 - Hadley je nejlepší místo pro sestavení obrazu o tom, jak Měsíc vznikl. Přistání může být riskantní, ale… To místo má ještě něco: velkolepost. A já jsem přesvědčen, že bychom měli zkoumat krásná místa. Je to dobré pro duši.
From The Earth To The Moon Galileo Was Right (The Exploring Of Beautiful Places), režie David Carson, 1998
(Že by takovým argumentem někdo zkusil udeřit o stůl dnes - na poradě v některé globální korporaci? :))
A spirituální imperativ zkoumejme velkolepé, je to dobré pro duši, je v Lennonově hudbě slyšet dodnes. Protože ta (až na pár experimentálních výjimek) byla konzervativně kvalitní.
Jako pro autora (když už ne vždy jako pro člověka) byla pro Johna Lennona nejsilnější závislostí poctivost.
Paul Du Noyer, We All Shine On, 1997
A tak to, oč jsme Lennonovou smrtí přišli, váží nejméně tolik, kolik jeho hudba, jež už nevznikla. Naznačily ji fragmenty z jeho pozůstalosti.
John Lennon/The Beatles - Free As A Bird
Jistě, schází tomu někdejší energie z hladového napětí v autorově hlavě: Lennon z konce 70. let byl pán středního věku, který už dorazil do cíle (dejme tomu Miloš Forman po Amadeovi, případně řečník na havlovském Fóru 2000, který řeší problémy planety, ale léta nejel vlakem a netuší, kolik stojí bochník chleba). V rozhovorech dál trousil zbytkový sarkasmus, zároveň však naléháním, že jeho sólové projekty nejsou horší než cokoli od Beatles, prozrazoval nejistotu. Ale každopádně: zatímco revolucionářů a architektů světového pořádku, jakým byl on, byl bezpočet, intuitivních komentátorů a hlavně muzikantů, jakým byl on - velmi málo.
Ovšem ve svých doporučeních lidstvu (válka, mír, demokracie, sociální spravedlnost) byl v dobré víře spíš prorokem trojhrbých velbloudů, hranatých kol a bot se špičkou vzadu. A tak hmatatelným dědictvím světa, reprezentovaného ikonami, jako byli Kennedyové či právě Lennon, není nakonec ani tak svoboda individua a uvolněná kreativita, ačkoliv tak bychom to - my i oni - rádi viděli. Nechtěným dítětem jejich doby je svět, v němž obal je důležitější než obsah a blahobyt je na dluh. Svět, kde není důležité, co děláme (a jestli vůbec něco), ale jak vypadáme.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších událostí života Johna Lennona:
- Lennon - Enigami autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215214.jpg
- Annie Leibovitz: Fotografie Johna Lennona a Yoko Ono pro časopis Rolling Stone zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215219.jpg
- Policisté eskortují Lennonova vraha zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215227.jpg
- Zpráva newyorské policie z 9. prosince 1980: John Lennon - vražda druhého stupně zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215231.jpg
- Vyšinutému mladíkovi Marku Chapmanovi je dnes pětapadesát a opakovaně neúspěšně žádá o propuštění z vězení (policejní snímek z 28. července 2010) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215229.jpg
- Mozaika v newyorském Central Parku připomínající Johna Lennona zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215230.jpg