Hokej s Rusáky, strany, stát a tak dál

Prožíváme zase jedno z mnoha současných politických dramat. Věci veřejné se rozpadají. Počítá se, jak to bude s poslaneckou podporou koalici. Všelijak se žongluje, předpovídá, taktizuje, vykrucuje a nadává. Média mají o čem psát.

V tom shonu bych rád upozornil, že dnes večer se hraje hokejový zápas Česko - Slovensko. Při něm se vzpomene i hráčů, trenérů a dalších členů „realizačního týmu“, kteří v dresu Československa získali v Praze před čtyřiceti lety titul mistrů světa. Porazili tehdy v rozhodujícím zápase Sovětský svaz 3 : 2. Dnes už není ani Československo, ani Sovětský svaz.

Čtu si právě pozoruhodnou knihu Jan Rychlíka, která nedávno vyšla. Jmenuje se Češi a Slováci ve 20. století. Historik v ní velmi přesně popisuje a analyzuje vznik a rozpad státu. Vztahy, které oba procesy způsobily, urychlovaly a zpomalovaly. Byť to byla republika, která měla z hlediska dlouhodobého horizontu dějin život jepičí, v roce 1992 její koroze vyvolávala velmi dramatické pocity. Na obou národních stranách. A nejen na politické scéně, ale i v duších lidí. Byly to vjemy radostné, smutné, pobavené, tragické, úlevné, cynické a vůbec všelijaké. V každém případě nějak zasahovaly do veřejného prostoru i do člověčího nitra.

A nakonec se vlastně nic nestalo. Stejně tak jako se se zájmem půjdu podívat na hokej, obohacený hezkou a silnou vzpomínkou, jak jsme to těm „Rusákům“ tehdy nandali, jel jsem minulý týden do Brna. Tam se v tradici někdejších českých a slovenských katolických disidentů setkávají osobnosti tohoto věroučného zaměření dodnes. Ti, kteří tehdy byli pro rozdělení i ti, kdož s ním více či méně vášnivě nesouhlasili. Zaujala mě jedna myšlenka, která zazněla z úst mnohých. Říkali ji jak někteří Češi, tak Slováci, někdejší zastánci i odpůrci rozdělení. Zněla: „Vlastně je dobře, že jsme se rozdělili. Teď se nemůže ani jeden vymlouvat na toho druhého. Musí ukázat, co umí.“ Jaksi: každý máme svůj Rhodos a musíme ukázat, jak skáčeme.

Přitom tenkrát, v bouřlivém roce 1992, nejprve věštícím a pak dokonávajícím rozdělení státu, vrcholící na Nový rok 1993, cítili jsme všichni, že jako by se lámal nějaký veledůležitý chleba. Mnozí s obavami, že z něj zbydou jenom nepoužitelné drobty, jiní s představou, jak teď zazní fanfáry nanebevstoupení. Inu, dnes, po dvaceti letech, zjišťujeme, že se vlastně neudálo nic závratného, světoborného. Jenom teď přišla doba, v níž už bychom měli do hloubky prozkoumat, co to bylo za stát, to Československo, jak a proč se rozpadl, zda vůbec měl při svém vzniku a své politické konstelaci naději na historicky dlouhodobé přežití. A co to oběma sirotkům, kteří po něm zbyli, přineslo dobrého a zlého.

Myslím, že už je čas, kdy bychom bez dramatických emocí měli vzpomenout rozdělování a rozdělení státu, který, jak píše Jan Rychlík, „následoval cestu Rakousko-Uherska, které se před r. 1918 nedokázalo vypořádat s problémem identity svého obyvatelstva“. Státu, který při svém vzniku vzbuzoval mnohé naděje a mnohá zklamání (při čemž mnohé naděje a mnohá zklamání provázely i jeho rozdělení).

Současně bychom si ale měli uvědomit, že jsme vlastně před roky dokázali přestát daleko větší rozpady a politické krize, než jsou ty, v nichž se štěpí jedna vcelku zvláštní partaj a je ohrožena jedna vládní koalice. Takových bylo. Stejně jako bylo států, které skončily. A v důsledku se nic tak dramatického nepřihodilo.

Byť pravda, připouštím, po Československu cítím větší díru v duši, než po debaklu Věcí veřejných. To je jejich vlastní – slátaný a rozpáraný - příběh. Tamto byl, ať chci či ne, přece jenom alespoň kousíčkem i můj život. Byť možná taky šitý horkou jehlou. I kvůli tomu se půjdu na ten hokej podívat. A proto mě tolik zajímá ta Rychlíkova knížka o chystání, vzniku, vzletu, krizích a konci Československa. Kdyby někdo sepsal příběh přípravy, zrodu, rozmachu a rozloučení Věcí veřejných, asi bych to s nějakým zaujetím a entusiasmem nečetl.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...