„Drahý Watsone,“ pronesl by v pondělním večeru pohodlně zabořen do mohutného ušáku v domě číslo 221B ke svému nejvěrnějšímu příteli po mocném potáhnutí z napěchované dýmky. „Tohle je prostě Skandál v Čechách a nejen tam. Protože tady moje síly končí. Rád vám sice opakuji, že dedukce je matkou všech věd, ale to, co se děje v těch dalekých končinách, mě přesvědčuje, že můj plán věnovat zbytek mých dnů studiu života včel není zase tak špatný.“
„Uznávám milý Holmesi, že tohle je krajně zapeklitý problém,“ dostalo by se mu přisvědčení od krbu. „Ale i když je toto mystérium nesrovnatelně komplikovanější než Musgraveský rituál, Záhada na Thorském mostě či ta záležitost s Psem Baskervilským dohromady, přesto by se nejlepší detektiv všech dob neměl tak snadno vzdávat.“
„Ano Watsone, kde je zakopán ten český pes? Jestli tuhle záhadu vyřeším, bude to opravdu můj Poslední případ,“ ukončil by debatu Sherlock Holmes a po krátké houslové improvizaci by se na největší výzvu své kariéry raději posilnil dávkou morfia větší, než byl navyklý.
„Tohle by nevymyslel ani proradný profesor Moriarty,“ vzdychl by bezradně po ránu nad šálkem silného čaje s velkými kruhy pod očima neslavnější soukromý detektiv, co kdy chodil po této planetě.
„Vypadáte poněkud nevyspale, Holmesi,“ zněla by výtka Watsonova.
„Celou noc jsem zoufale studoval letošní vzájemné zápasy týmů se stejným bodovým ziskem a tabulky posledních 50 ročníků té proklaté soutěže.“
„A na co jste přišel?“
„Vidím tam Šest Napoleonů, alespoň jedna jistota! Ale taky Tři studenty a jeden z nich to bude, toho dopadneme!“
„A co s ním bude?“
„Nic veselého, čeká ho Znamení čtyř.“
„Vůbec vám Holmesi nerozumím, ale znám vaše obdivuhodné dedukční schopnosti, takže věřím, že víte, o čem mluvíte.“
Tím studentem, kterého rozuzlení zápletky úterního večera poslalo do smutné skupiny ve Znamení čtyř, je brněnská Kometa, a po čtyřech letech se tak stalo, že finalista předchozího ročníku bude ve vyřazovací části chybět. Naposledy se to „povedlo“ v roce 2009 úřadujícím mistrům Karlovým Varům, rok předtím Pardubicím, které na jaře 2007 bojovaly neúspěšně o titul se Spartou.
A Znamení čtyř bude letos při novém formátu baráže dvojnásob osudové…
A ti veselejší? Hlavně dva kluby, které hodně sázejí na ročníky 1990 a mladší. Bylo stylové, že i souboj o Prezidentský pohár pro vítěze základní části byl doveden až do prodloužené koncovky ve Zlíně a vítězný gól 19letého obránce Patrika Urbance. A druhá skončila Slavia, v jejímž dresu letos rozhodně nehrají druhé housle mladíci typu Poletína, Žejdla a především Hertla.
Mimochodem, Zlín vyhrál základní část podruhé a znovu v sezoně, kterou výrazně ovlivnila výluka v NHL. Ale zatímco před osmi lety patřili mezi strůjce úspěchu Hamíků Roman Hamrlík, Martin Erat, Petr Čajánek nebo Radek Bonk, letos se v týmu kouče Rostislava Vlacha neobjevil žádný hráč s platnou smlouvou v zámořské soutěži. Ale Petr Čajánek u toho byl znovu, ukončil čtyřletou vládu krále Petra I. Lešky coby pravidelného lídra týmové produktivity, bojoval, dával góly, řádil v přesilovkách, připravoval pozice spoluhráčům, neváhal se poprat, obrovsky vedle něj vyrostli bažanti Holík s Honejskem… Nejen proto je pro mě trojnásobný mistr světa MVP základní části. Mladíci prostě potřebují správné vedení.
V play-off se potkají povětšinou dobří známí: v předkole si České Budějovice s Vítkovicemi zopakují předloňský čtvrtfinálový střet (tehdy uspěli Steelaři); Kladno s Pardubicemi na sebe znovu narážejí ve „výlukové“ sezoně (ve čtvrtfinále 2005 tým kolem Pavla Patery dovedl sérii s pozdějšími mistry až do sedmého duelu).
V už známých čtvrtfinálových duelech se před plzeňskou Škodovkou otevírá možnost vrátit Litvínovu porážku z předkola 2011 (tehdy sice Západočeši byli společně s Třincem podle výsledků nejlepším týmem základní části, ale „slavná odečítací“ kauza je srazila dolů); nejdéle se v play-off neviděli Třinec se Spartou (tedy předloňský a loňský šampion základní části) – naposledy před 11 lety, kdy Sparta proti Ocelářům zahájila cestu za titulem.
Nejen pro Sherlocka Holmese to bude dál těžký oříšek k rozlousknutí. Jak by řekl mnohem současnější (a český) klasik: „Ty vole, tohle je jedna velká hádanka!“