V polovině devadesátých let tímto případem žila česká média. Novináři stáli na břehu, když kriminalisté prohledávali dno Orlické přehrady a vytahovali sudy s těly zabitých podnikatelů. Byli také u toho, kdy zatýkali jednoho z hlavních představitelů gangu. S jedním z pětice vrahů mluvil investigativní novinář Josef Klíma, který tehdy natáčel pro pořad Na vlastní oči. Newsroomu ČT24 přiznal, že ani po více než pětadvaceti letech pro něj případ ještě neskončil.
Výlov těl a zatýkání v přímém přenosu. Orlické vrahy, zlomový případ pro český zločin, připomene Newsroom ČT24
Karel Kopáč, Ludvík Černý a Vladimír Kuna. Tři muži, kteří tvořili jádro sériových vrahů, pro které se vžilo označení Orličtí. Těla jejich obětí totiž končila v sudech s louhem na dně Orlické přehrady.
„Jejich technologie spočívala v tom, není tělo, není vražda. Nejdřív je balili do pletiva a shazovali do přehrady. Pak ale vymysleli účinnější způsob – rozčtvrtit, dát do sudu, zalít ho louhem, utěsnit a sud svrhnout do přehrady. To jsem předtím nikdy nezažil, ani jsem nečetl, že by to bylo někde v cizině. Poté už se to objevilo,“ připomíná „originalitu“ gangu novinář Josef Klíma.
Do případu nahlédl víc než jakýkoli jiný novinář. Jako jediný totiž získal na rozhovor jednoho z vrahů – Karla Kopáče. „Zamrazilo mě, když mi prozradil, že měli daleko víc zakázek, že měli víc lidí, které měli oddělat. Opravdu to byla prosperující firma,“ říká.
Pět vražd a jedno doživotí
Právě v tom byli Orličtí vrazi přelomoví. Byla to první skupina nájemných vrahů s propracovanou metodou a vlastní technologií. Každý z gangu měl na starosti něco jiného – od manipulace se sudy přes popravy až po likvidaci těl. Za pět vražd jim soud udělil doživotí a odnětí svobody od deseti do pětadvaceti let.
Nejen Klíma, ale všichni novináři měli tehdy k případu lepší přístup, než kdyby se odehrával dnes. „To byla bájná doba novinářská, kdy nebyli tiskoví mluvčí. S policisty jsme měli úzké vztahy, každý měl nějakého policistu, který upozornil, že se děje něco zajímavého. K tomuto případu jsme se dostali v podstatě všichni novinářský zároveň,“ vzpomíná Klíma.
Záběry tak existují z výlovu sudů i ze zatýkání Karla Kopáče. Právě díky jeho svědectví se kriminalistům podařilo odhalit celou skupinu. Od ostatních ho izolovala autonehoda, po které zůstal ochrnutý. Podle Klímy se bál, že ho ostatní zabijí. A ostatní se zase báli, že je prozradí. Po sedmi letech od vynesení rozsudku se Kopáč v cele oběsil.
„Okruh lumpů je omezený“
Případ ale novinář Klíma sleduje dál. „Kunu propustili už asi před pěti lety za dobré chování, Ludvík Černý je pořád ve vězení a před několika lety žádal o podmínečné propuštění. Mezitím se přejmenoval, aby ze sebe v kriminále smyl nálepku vraha, a žádal o další propuštění. Hledal jsem proto znova lidi, kteří ho znali, aby mi řekli, jestli je reálná šance, že se polepšil, nebo jestli by měl sedět dál,“ vysvětluje.
Jména dalších osob spjatých s Orlickými vrahy se navíc objevují i v jiných kriminálních případech. Když například z vězení utekl Jiří Kajínek, policisté ho našli v bytě u manželky Ludvíka Černého.
„Jsme malá země, okruh lumpů a kmotrů je tady omezený. Takže radím mladým novinářům, kteří mají dnes pocit, že kauza skončila, že se nepovedla nebo že není dokončena, ať vydrží. Dřív nebo později se zločinec na scénu vrátí,“ uzavírá Josef Klíma.