Když jsou dítěti tři roky, začíná slušně komunikovat a běhání bez pomoci rodičů je pro něj samozřejmostí. Zpravodajský televizní program ČT24 oslaví třetí narozeniny příští týden. Při této příležitosti jsem se ponořil do archivu a zjistil, že od května 2005 jsem o ČT24 v podstatě nic zásadního nenapsal. Asi jsem neměl proč.
Epizodní spory, jakými bylo například hádání o obrazové logo s konkurenčním programem 24.cz, nebo polemika o tom, kterým politickým stranám při přenosech tiskových konferencí vychází ČT24 více vstříc, obvykle rychle vyšuměly do ztracena. Zpravodajský kanál ČT24 se klidně a téměř samozřejmě zabydlel v rodině česky mluvících televizních programů, přijali ho i ti, kteří proti jeho vzniku protestovali.
A tak zatím poslední zásadní článek o ČT24 jsem publikoval 5. května 2005 s titulkem Zpravodajský kanál ČT24 v zrcadle textů Louče. Shrnoval jsem v něm fakta a události, které vzniku ČT24 předcházely.
Například to, že s vytvořením zpravodajského programu ČT-News od roku 2000 počítal již Ivo Mathé v projektu vypracovaném v roce 1998. Nebylo mu dopřáno projekt zrealizovat, protože v ředitelském křesle ho nahradil Jakub Puchalský, kterého krátce nato vystřídal Dušan Chmelíček. Ten ve svém programovém dokumentu vznik digitálního zpravodajského programu posunul do neurčita s tím, že by se v letech 2000-2001 mělo na jeho koncepci začít pracovat.
Se zpravodajským kanálem pro digitální vysílání počítal i další z ředitelů ČT Jiří Balvín. V Projektu ČT uvažoval o vytvoření dvou digitálních programů ČT3 a ČT4, z nichž ten první se měl zaměřit na zpravodajství, sport a aktuální publicistiku, a ten druhý na dokument a vzdělávání. V listopadu 2001 však Rada ČT Balvínovi neschválila deficitní rozpočet, nedovolila mu jít do mínusu, což pohřbilo jakékoli plány na vytváření dalších digitálních kanálů.
Také Jiří Janeček se při výběrovém řízení vyslovil ve prospěch vytvoření dvou nových digitálních kanálů ČT3 a ČT4, a to v roce 2005. Nakonec v tomto termínu spatřil světlo světa jen ten první s názvem ČT24. Jeho porod nebyl jednoduchý. Když novinář Jan Potůček na jaře 2004 přivedl do médií téma zpravodajského kanálu, zúčastnil jsem se diskuse, a na otázku Proč ČR nemá zpravodajskou televizi jsem odpověděl, že za to může ad a) naše zaostalost v příjmu televizních programů a ad b) zanedbání ředitelů veřejnoprávní ČT.
Podezříval jsem vedení ČT, že hraje podobnou hru jako Jiří Balvín, tj. dokud nezvýšíte televizní poplatek, nové kanály nebudou. Kdo má dobrou paměť, určitě si vzpomene na dluhy ČT, které zatěžovaly počátek ředitelování Jiřího Janečka. Kromě toho jsem věděl, že na vytvoření zpravodajského kanálu se chystají soukromníci. Ti skutečně vstoupili na scénu na podzim roku 2004 s parlamentním kanálem 24.cz, který s minimálními vstupními investicemi využíval existující televizní techniku ve Sněmovně a měl ambice rozvinout se do plnohodnotného kontinuálního politického zpravodajství. (Až do svého zániku v srpnu 2007 tyto ambice skutečně naplňoval.)
To všechno mě vedlo k tvrzení, že „zpravodajský kanál bylo možné už před léty vytvořit v rámci stávajícího rozpočtu s vícenáklady nepřesahujícími 50 milionů Kč. Stačilo zařídit odbavovací pracoviště, existující příspěvky z ČT1 a ČT2 dát do bloků a dodat jim jinou hlasatelskou ambaláž a nechat je v programu rotovat.“ Kromě toho jsem navrhoval lépe využívat existující produkční základnu a v případě nutnosti vyplňovat díry ve vysílání zprávami Euronews.
Z dnešního pohledu musím uznat, že moje představy o investiční náročnosti nového zpravodajského kanálu byly poněkud idealistické, a to i v případě „minimalistické verze“ založené na recyklování již existující produkce v neustále se opakujících programových blocích. V tomto ohledu jsem se škaredě mýlil. Jak ale ukázal další vývoj, nemýlil jsem se v názoru, že zpravodajský kanál bylo možné „rozjet“ i v rámci stávajícího rozpočtu. Připomeňme si, že ČT24 spatřil světlo světa 2. května 2005 a televizní poplatek se poprvé zvyšoval až od 1. října 2005.
Jsem také docela rád, že se neuskutečnila moje představa „recyklačního“ laciného programu, ale že ČT24 nabízí po celý den zcela původní a stále obnovované informace a pořady, které navíc mohu dodatečně zhlédnout na internetu. Například pořad „Média a svět“ jsem zatím nevynechal ani jednou. Za to, že ČT24 zpestřuje naši dosti jednotvárnou domácí televizní nabídku, patří dík všem, kteří se na produkci 24hodinového vysílání podílejí, ale i těm, kteří stáli u jeho zrodu a dnes už v ČT nejsou. Mám na mysli hlavně Zdeňka Šámala, ale také Františka Lamberta, který byl jako ekonomický a finanční ředitel schopen - pravda, zpočátku dosti drastickými metodami - peníze na zpravodajský kanál ušetřit.
- Ivo Mathé autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/66/6516.jpg
- Rozjezd ČT24 autor: Jaroslav Hodík, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/184/18350.jpg
- Studio ČT24 autor: Jaroslav Hodík, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/184/18353.jpg
- Zdeněk Šámal autor: Rudolf Jung, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/184/18355.jpg
