Praha - Sociální demokracie patřila už za Rakouska-Uherska k etablovaným politickým stranám, a jak bylo běžné, vydávala také vlastní deník, Právo lidu. Po konci první světové války se i do mladého Československa šířily bolševické myšlenky, které nalezly živnou půdu právě v ČSSD. V roce 1920 se dostávala sílící stranická levice do stále silnějšího sporu s vedením. Vše vyvrcholilo v druhé polovině roku, kdy levice obsadila Lidový dům a začala vydávat vlastní deník.
Deník Rudé právo - výsledek sporů v sociální demokracii
První číslo Rudého práva jako ústředního deníku levice Československé strany sociálně demokratické vyšlo v úterý 21. září 1920. Již večer předchozího dne se ale v ulicích objevil Večerník Rudého práva. Duchovním otcem názvu nového listu byl tehdejší dlouholetý redaktor Práva lidu a vedoucí redaktor jeho večerníku Jan Skála. Spor o užívání Lidového domu (který oficiálně nepatřil sociální demokracii, ale tiskárně psané na jméno Josefa Skaláka, pozdějšího prvního pokladníka komunistické strany), tím ale teprve začal.
V pozadí se navíc soupeřilo také o budoucnost celé sociální demokracie, která v dubnu 1920 vyhrála volby do sněmovny a její zástupce Vlastimil Tusar pokračoval jako předseda vlády. Na září pak byl plánován sjezd ČSSD, většinu mezi delegáty ale získali zástupci levicového křídla, což dosavadní vedení strany vnímalo jako hrozbu. V polovině září proto Tusar a s ním i celý kabinet rezignoval a termín sjezdu odložil na listopad. Už 16. září ale stranická levice zabrala Lidový dům i s redakcí Práva lidu a dále chystala sjezd na konec září. Sjezd, organizovaný marxistickou částí sociální demokracie, se nakonec uskutečnil a v listopadu se konal druhý sjezd strany, také 23. v pořadí.
Začátkem prosince soud odebral představitelům levicového křídla strany koncesi k provozování tiskárny a za asistence četnictva byl nakonec 9. prosince 1920 Lidový dům vyklizen. Levice na to ještě v prosinci reagovala opakovanou výzvou ke generální stávce, která se uskutečnila mezi 10. a 17. prosincem 1920. Přes nepokoje, které vypukly na některých místech mladé republiky, ale nebyla stávka úspěšná a vládě se ji i za pomoci vojska podařilo rychle potlačit.
- Dobový výtisk Rudého práva autor: ČT24, zdroj: ČT24
- Rudé právo v srpnu 1968 autor: Martin Šesták, zdroj: ČT24
Zásah proti stávkujícím ale ještě více vyhrotil rozpory v sociální demokracii, které nakonec vedly v květnu 1921 ke vzniku Komunistické strany Československa. Ta převzala kromě velké části členů ČSSD i vydávání Rudého práva, jež se přestěhovalo nejprve do Myslíkovy ulice a později do Karlína a které se stalo oficiálním stranickým deníkem. List se ale kvůli svému politickému zaměření často potýkal s cenzurou, nezřídka vycházel s velkými bílými plochami místo závadných článků.
Vydávání Rudého práva bylo také několikrát pozastaveno a konečného zákazu se list dočkal na začátku druhé republiky. Jako ilegální tiskovina komunistické strany ale vycházel i za protektorátu a od května 1945 se opět začal objevovat také na novinových stáncích. Význam Rudého práva jako ústředního deníku komunistické strany prudce vzrostl po únoru 1948, po sloučení sociální demokracie s KSČ v červnu 1948 se navíc pod jeho křídly ocitlo také Právo lidu.
Deník velkého formátu, jehož založení se před listopadem 1989 slavilo jako Den tisku, rozhlasu a televize, byl nejdůležitější tiskovinou komunistického Československa, jeho náklad se v 80. letech pohyboval kolem milionu výtisků. Význam novin, které se nejprve z „Listu Komunistické strany Československa“ přeměnily na „Levicový list“ a v roce 1995 se přejmenovaly na Právo, však po roce 1989 výrazně klesl. Zůstávají ale čtvrtým nejprodávanějším deníkem v ČR a jako jediný z hlavních titulů nepatří pod žádný zahraniční vydavatelský dům.