Do tuzemských kin vstupuje celovečerní rodinný film Myši patří do nebe. Animovaný příběh podle úspěšné knihy Ivy Procházkové vytvořili Denisa Grimmová a Jan Bubeníček. Příběh o nepravděpodobném kamarádství dvou nepřátel zprostředkovává i dětským divákům téma smrti a ztráty. O novinku je zájem i v zahraničí, podle tvůrců potvrzuje, že české animaci se podařilo vzpamatovat z porevolučního útlumu.
Animované Myši patří do nebe a nyní i do kin. Téma smrti vysvětlují přívětivě, říkají tvůrci
Hlavními hrdiny jsou myška Šupito a lišák Bělobřich. Šupito by ráda byla nejodvážnější myší na světě, i když se všeho leká. Za zkoušku odvahy si vybere lišáka Bělobřicha, jemuž se rozhodne vytrhnout pár chlupů z kožichu. Jenže všechno se semele jinak a obě zvířátka skončí ve zvířecím nebi. Čekají tam na ně nejrůznější dobrodružství, ale i nástrahy, při jejichž překonávání vznikne mezi myší a lišákem zvláštní přátelství.
Knihu Myši patří do nebe vydala Iva Procházková v roce 2006, obdržela za ni Magnesii Literu pro nejlepší dětskou knihu a Zlatou stuhu. Příběh o smrti a ztrátě zaujal také filmaře a adaptace do scénáře se ujali Alice Nellis a Richard Malatinský.
„Knížka je výjimečná tím, že o těchto tématech dokáže vyprávět velmi přívětivou formou. Nezlehčuje je a nijak nezakrývá, výsledkem je optimismus a naděje. To je důvod, proč jsme chtěli knihu zfilmovat, a také jsme se to snažili ve filmu dále rozvíjet,“ podotýká spolurežisér Jan Bubeníček.
Animace usnadňuje sdělení
Převést sdělení knížky na plátno pomáhá podle něho právě animace. „Animace je univerzální, umí zobecnit a zároveň může přímočaře hovořit o tématech, která by v hraném filmu třeba působila banálně. V animovaném jsou uměřená,“ domnívá se Bubeníček. Producent Vladimír Lhoták poukazuje také na schopnost animovaných příběhů dobře přenášet emoce.
Představy tvůrců se prý dobře dařilo přizpůsobit požadavkům mezinárodní koprodukce. Film Myši patří do nebe vznikl s přispěním Česka, Francie, Polska a Slovenska.
„Evropská koprodukce je určitě jeden z nástrojů, jakým je možno v evropském prostředí vyrobit náročný film, což animovaný film pro děti bezpochyby je. Koprodukci jsme dávali dohromady možná pět let, ale ve výsledku to byla velmi plodná spolupráce. Koprodukce neznamená jenom sdružování finančních prostředků, ale vyhledáváte i partnery, kteří vám dokáže pomoci i po kreativní a technické stránce, a to se nám, myslím, povedlo,“ míní producent.
Návrat české animace
Dodává, že animovaný snímek o zvířecím nebi patří na filmovém trhu za poslední dobu k nejprodávanějším. Koupili ho zájemci z více než pětadvaceti teritorií.
„Animovaná tvorba je obecně univerzálně srozumitelná, dokáže překonávat snáze hranice. Dalším aspektem je určitě to, že jsme film natáčeli v angličtině a paralelně vznikly během koprodukce další čtyři jazykové verze. Loutky mluví, otvírají pusu, ale adaptovatelnost do různých jazyků je určitě snazší než u filmu hraného,“ vysvětluje producent Lhoták.
Pomohlo také, že novinka měla premiéru na prestižním festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy. Na stejném ročníku uspěl i jiný snímek českých tvůrců – příběh z Afghánistánu Moje slunce Mad obdržel Cenu poroty. Navíc tento počin režisérky Michaely Pavlátové byl po osmadvaceti letech prvním majoritně českým filmem v hlavní soutěži francouzského festivalu.
Režisér novinky Myši patří do nebe Jan Bubeníček je rád, že se daří opět navázat na dobrou pověst české animace. „Poslední dobou se česká animace hodně zvedla po několikaletém útlumu způsobeném pomalým krachem velkých studií ještě z předrevoluční éry. Mnoho českých filmů získává ceny na festivalech a dostávají se čím dál tím více do světa,“ všímá si.
A dodává: „Myši jsou momentálně špička toho ledovce, takže je to určitě závazek, ale máme za to obrovskou radost, protože jsme se snažili mnoho let, abychom mohli české filmy pouštět v zahraničí, aniž bychom museli nějak zdůvodňovat, proč jsou takové, jaké jsou.“