Nová scéna Národního divadla uvedla v české premiéře dramatizaci románu Kosmos od Witolda Gombrowicze. Dobrodružnou výpravu na temnou stranu mysli scenáristicky i režijně připravil současný umělecký šéf brněnského HaDivadla Ivan Buraj.
Do hlavy si člověk vidí sám, ale sám v ní není. Národní divadlo prozkoumalo Kosmos
2 minuty
Národní divadlo uvedlo v české premiéře Kosmos
Hlavní hrdina, který se jmenuje stejně jako autor románu, tedy Witold, uprchne z dusného domova do chaty na opuštěném venkově. Útěk spustí řadu podivností, na něž se snaží najít odpověď. Vedro, nuda, erotické snění a oběšený vrabec ho dovedou ke snaze vybudovat si ve vlastní mysli svůj jedinečný kosmos. Je to, co se odehrává ve Witoldově hlavě, blábol, nebo skutečně zachytitelné věci?
„Každý člověk se v milionu myšlenkových impulsů pokouší nějak vyznat a vytvořit si v nich vlastní řád. A je otázka, zda je tento řád pak v souladu s tím, co člověk sám cítí a co se odehrává okolo něj,“ domnívá se představitel hlavní role Matyáš Řezníček, že Witoldův zvláštní příběh není nic, čím by si diváci sami neprocházeli.
Poslední román jednoho z nejvýznamnějších autorů dvacátého století vyšel v roce 1965 a není náhodou, že po jeho vydání byl Gombrovicz několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Nikdy ji ale nedostal. Zatímco v autorově rodném Polsku už se Kosmos několikrát na divadle inscenoval, na českém jevišti je uváděn poprvé.
Kosmos (Národní divadlo Praha)
Často je vnímán jako příběh na pomyslném konci dějin, kdy starý řád s vírou v Boha přestává platit a ten nový ještě nikdo nevytvořil. Pro Gombrowiczovo psaní je typické groteskní zkreslení světa a absurdní humor.
V Národním divadle do dramatizace zapojili i scény natáčené kamerou, aby tak lépe ztvárnili dialog, který vede Witold ve své hlavě sám se sebou. Diváci tak sledují děj na jevišti a zároveň i na plátně.
