Nejlepší péči věnovala loni památkám Brtnice na Jihlavsku. Obec s dvěma a půl tisíci obyvatel si tak vysloužila titul Historické město roku 2018 a odměnu ve výši milion korun na další investice do kulturního dědictví. Vítěz tohoto ocenění se vyhlašuje každoročně u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel.
Historickým městem roku 2018 je Brtnice na Jihlavsku
V soutěži, pořádané Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska a ministerstvy kultury a pro místní rozvoj, se rozhodovalo mezi čtrnácti městy. Brtnici konkurovaly například Frenštát pod Radhoštěm a Klatovy, které obdržely Cenu ministryně pro místní rozvoj spojenou s odměnou ve výši sto tisíc korun, nebo Uherské Hradiště, jež už bylo vyhlášeno Historickým městem roku 2012.
Ocenění vyzdvihuje obec, která v uplynulém roce nejlépe uplatnila Program regenerace městských památkových rezervací a zón. V programu se na opravy sdružují peníze státní, obecní i od vlastníka.
„Je to historický okamžik pro všechna menší města a městečka,“ domnívá se brtnická starostka Miroslava Švaříčková.
Ve zvelebování města Brtnice pokračuje. Z památkového programu získala letos 1,845 milionu korun. Část peněz použije na opravu památek, které vlastní, část rozdělí mezi čtyři majitele soukromých objektů v památkové zóně. Opravami má projít fasáda na kapli Panny Marie Pomocné a také historická sýpka, v níž restaurátoři částečně obnoví výmalbu, přibudou nová okna a dveře.
Historie Brtnice: Italští architekti i morové rány
Historie města je spojena především se dvěma šlechtickými rody. Na počátku patnáctého století se Brtnice stala majetkem pánů Brtnických z Valdštejna, kteří mimo jiné nad městečkem vybudovali opevněný hrad. Jeho původně gotická podoba ale zanikla při pozdějších přestavbách.
Víte, že název města Brtnice je odvozen od slova brtě označujícího místo, kde stávaly včelíny?
Nejprve ve druhé polovině šestnáctého století pod dohledem italského architekta Baldassara Maggiho, poté v první polovině sedmnáctého století podle představ jeho krajana Giovanniho Battisty Pieroniho, který mimo jiné stavěl také v Praze palác pro vojevůdce Albrechta z Valdštejna a podílel se na brněnském městském opevnění, včetně Špilberku.
Pieroniho do Brtnice přivedli už noví majitelé panství – italský rod z Collalto et San Salvatore. Zkonfiskovaný majetek převzali v roce 1623, po bitvě na Bílé hoře, která skončila neslavně pro české stavy, tím pádem i pro protestantského šlechtice Zdeňka Brtnického z Valdštejna. Odsouzen byl na doživotí a místo na brtnickém hradě tak pobýval za zdmi Špilberku.
Collaltové Brtnicku „vládli“ až do konce druhé světové války, kdy i oni o majetek přišli konfiskací, pro změnu ho zabavil československý stát. Panství o pár století dříve ale přebírali poměrně bohaté, Brtnice až do třicetileté války totiž vzkvétala, nicméně vleklý konflikt doprovázený rabováním vojáků, několik rozsáhlých požárů a poválečné morové epidemie městečko zdecimovaly.
Historickým městem roku 2018 je Brtnice (zdroj: ČT24)
Postupně se sice stavělo na nohy, například byla postavena kaple a mosty osazeny (do současnosti dochovanými) barokními sochami, po roce 1945 ale památky ve městě opět upadaly, chátrání bylo znát především na brtnickém zámku. V důsledku majetkových sporů v neutěšeném stavu zůstává dodnes.
Na druhou stranu se z dob rodu Collaltů dochovalo rozložení městečka, především renesanční a barokní domy kolem náměstí. Po italských majitelích ve městě zůstal také paluánský klášter, v němž jsou dnes byty; k dalším pamětihodnostem patří kostel svatého Jakuba Většího či rodný dům architekta Josefa Hoffmana. Brtnická městská památková zóna zabírá zhruba třetinu obce.