Před šedesáti lety Alfréd Radok a Josef Svoboda vytvořili pověstnou inscenaci Laterna magika. Právě u příležitosti tohoto výročí uvedla naše první scéna nový inscenační projekt Zahrada autorského kolektivu Pavla Knolleho, Štěpána Pechara, Davida Stránského a Lukáše Trpišovského.
Recenze: Leskuchtivá a poněkud prázdná Zahrada Laterny magiky
Nejnovější kus Laterny magiky má za úkol navázat na tradici prvního multimediálního divadla na světě. I proto tvůrci sáhli po námětu, který by jim dovolil využít nová média v plné šíři. Po námětu, jehož představivost téměř nezná mezí, po knize Zahrada Jiřího Trnky.
Nejedná se o prostou adaptaci oblíbené dětské publikace; autoři do inscenace vtělili i své vlastní vzpomínky na klukovská léta a přirozeně ji cílí na široké publikum, na rodiče i děti. Tvorbu inscenací určených pro tak široké publikum považuji za svízel: málokdy se totiž podaří vybalancovat tenkou hranici mezi otevřenou a hravou povahou dětí a myšlením dospělých. Ani u Zahrady se to nepodařilo zcela.
Děj je poměrně jednoduchý: čtyři kamarádi Tereza (Zuzana Herényiová), Bohouš (Alexandr Sadirov), Adam (Ondřej Martiš) a Tonda (Viktor Svidró) se prohání zahradou, kterou hlídá mrzutý kocour s černými licousy (David Stránský). Nečekaná návštěva se strážci příliš nezamlouvá, a proto se děti snaží před ním utéci a schovat se za nejbližší objekt.
Reportáž: Laterna magika prozkoumává Zahradu (zdroj: ČT24)
Při svých toulkách zažívají různé příhody, objevují temná zákoutí i záhadné předměty. Působivá je scéna létajících vlaštovek díky propracovaným animacím (Tereza Bartůňková), ale i akce s kamenným mužíkem (lépe postavu bohužel nedokáži pojmenovat, nechť posoudí diváci sami).