Prázdná nebo plná? Slovenský (post)konceptualismus je i sklenice nebo rozchod s přítelkyní

Prázdná sklenice Júlia Kollera ze 60. let vedle sklenice s vodou od současného umělce Jána Mančušky. Dva exponáty, které časově vymezují Příběh slovenského (post)konceptuálního umění. Právě ten zachycuje výstava Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu.

Konceptuální umění má u našich sousedů silnou tradici, když v něm slovenští umělci v polovině 60. let našli způsob výtvarné řeči, pojem „konceptuální“ se ještě nepoužíval. 

Například v tvorbě Rudolfa Sikory se do slovenského umění dostaly kritické apely vůči civilizačnímu chování člověka. Jeho vykřičník se v 70. letech stal výstrahou před ekologickou katastrovou a i dnes jeho díla vyzývají k organizované pomoci zemím třetího světa. „Všechno souvisí s tím, abychom si ochraňovali planetu, životní prostředí,“ nepochybuje. 

Peter Ronai, který patří ke stejné umělecké generaci, naopak považuje umění za soukromou záležitost. „Všechno se na něj lepí – ideologie, politika, aktuálnost. To je samozřejmě dobře, ale mě osobně to nezajímá,“ prohlašuje.

Umění ukradené i ve formaldehydu

Naopak mladou generaci na výstavě zastupuje třeba sbírka Private Collection složená z předmětů, které byly ukradeny ze soukromých světových galerií, nebo tvorba slovenské konceptuální hvězdy Viktora Freša.

Ten se podělil prostřednictvím seznamu na velkých papírových arších o způsoby, jimiž se vyrovnával s náročnými životními situacemi. „Chtěl jsem, aby si lidé z galerie odnesli psychologické návody, které mně pomohly k řešení různých věcí, jako je například rozchod s přítelkyní, finanční nejistota nebo deprese,“ vysvětlil. 

Slovenský (post)konceptualismus v GHMP (zdroj: ČT24)

Jiný návod – k otázce, co je to umění a jak ho vnímat – poskytuje návštěvníkům i další z prezentovaný děl. Jeho autor odpověď vyřešil teoretickými knihami o umění naloženými ve formaldehydu. Samotná výstava má kratší trvanlivost, slovenský (post)konceptualismus přibližuje do 24. března.