Spíš než „stověžatá“ by Praze v minulosti slušel přívlastek „neonová“. Dějiny neonového osvětlení v hlavním městě, od nejjasnějších okamžiků až po historický soumrak, mapuje nově publikace Neony a světla reklam.
Za první republiky vnesly neony do ulic Prahy neopakovatelnou atmosféru a signalizovaly, že po úpadku mocnářství je město moderní metropolí. Pod vlivem tehdejších filmů lákaly k návštěvě obchodních domů nebo kin. Na uměleckou úroveň pak světelnou reklamu povýšil třeba Ladislav Sutnar. Po druhé světové válce sloužil neon propagandě, ale postupně jeho sláva upadala až prakticky do zapomnění.
„Václavské náměstí bylo dříve mnohem dynamičtější, světla se více pohybovala, byla postupně zhasínána i rozsvěcována i na jednotlivých reklamách,“ připomíná historička umění Eva Bendová, která publikaci připravila spolu s Václavem Hájkem, jenž se věnuje teorii umění a reklamy.
Vycházeli z archivních fotografií, filmů i dobových časopisů ze zlaté éry neonu. Světlo láká lid, tvrdil například Tomáš Baťa – a na jeho podniku v dolní části Václavského náměstí to bylo znát. Barevná show znázorňovala zlínské podniky, londýnský Tower Bridge i pařížskou Eiffelovku.
Dnes už na fasádě neony nesvítí, v okolí Václavského náměstí si původní ráz zachoval jen nápis na paláci Lucerna. „Z původních tvarovaných neonů s invenčním doplněním, jakým jsou světelné poklice na pergole, je jedním z mála, který v Praze existuje,“ potvrzuje Eva Bendová.
Nejdéle svítící pohyblivý neon bliká na střeše obchodního domu Bílá labuť. Jde ale o výjimku, neony postupně zastínily nové a levnější technologie. Současným reklamám sice nechybí výdrž, výtvarná invence ovšem často ano. Najdou se nicméně i zdařilé kompromisy: například poutač nad holešovickým Bio Oko je sice z LED diod, ale zdařile imituje verzi ze čtyřicátých let.
