Recenze: Bohemian Rhapsody vybočovala z hudebních vzorců, ale filmových se kapela Queen drží

Skupina Queen a její hlavní zpěvák Freddie Mercury se dočkali svého životopisného filmu. Snímek má však za cíl spíš bavit jejich mimořádnou muzikou (skoro jako to pro skupinu ABBA dělá Mamma Mia!), než že by seriózně nahlížel na jejich vztahy v časech dobrých i zlých.

Queen patří mezi nejoblíbenější kapely a Freddie Mercury mezi nejoslavovanější zpěváky. Příběh jejich úspěchu je zcela jistě inspirující, stejně jako je Mercuryho konec svým způsobem odstrašující. I když kapela funguje dodnes, o své hlavní eso přišla v roce 1991, když Mercury zemřel na zápal plic v souvislosti s AIDS. Veřejnosti oznámil jenom o den dřív, že se potýká se sexuálně přenosnou chorobou. Talentovaný zpěvák neměl jednoduchý život, což souviselo i s jeho utajovanou homosexualitou. Kde by však byl bez extravagance, jíž oplývala jeho vystoupení na koncertech?

Nově příběh Mercuryho i kapely přibližuje snímek Bohemian Rhapsody. A vyvolává otázky, jestli umělecká licence při stavbě příběhu neposouvá charaktery, jejich vztahy a význam některých událostí příliš mimo území faktů.

Bohemian Rhapsody (2018, režie: Bryan Singer)
Zdroj: CinemArt

Fanoušci kapely Queen tak budou film v režii Bryana Singera (plus Dextera Fletchera, který ho nahradil v posledních týdnech natáčení) asi nejčastěji buď přímo zbožňovat, nebo nenávidět. Výhodu by měli mít nekritičtí příznivci zamilovaní do nestárnoucích písniček od Queenů. Scénář Anthonyho McCartena totiž k životu skupiny přistupuje s až oslavným obdivem, který se promítá do motivu kapely jako rodiny.

Tuctovou biografii korunuje zážitek z Wembley

Dílu se musí přiznat, že se odvíjí hladce, nemá hluchá místa a udržuje si tempo, kterému pomáhá v řadě míst i nadsázka vítězící nad vážností. K tomu si připočtěme, že snímek postupně nechá zaznít nejslavnější skladby, které tvůrci zachycují s působivou energií. Středobodem pro Bohemian Rhapsody je koncert Live Aid v roce 1985, jejž film zachycuje v podstatě v měřítku jedna ku jedné. Je to velkolepé a mrazivé finále, které diváka téměř dokonale přenáší o tři dekády zpátky na bouřící stadion Wembley v Londýně.

Extatický pocit ze závěrečného koncertu ale přece jenom nedokáže přehlušit to, že zbytek filmu trpí neduhy obvyklého životopisu. Odvíjí se od scény ke scéně, aby si odbyl jednotlivé položky biografie, od setkání kapely, změny Mercuryho jména a seznámení s jeho dlouholetou přítelkyní po rostoucí úspěch, jehož zásadním zlomem byl šestiminutový singl z názvu filmu, či objevení náklonnosti k mužům. Scénář nezabrousí hlouběji do motivací a rozhodnutí postav.

Zatímco hudba Queenů byla výjimečná a mnohdy bořila hudební vzorce, film je bojácný, i když by mohl také experimentovat. Hned úvodní montáž nástupu kapely na koncert naznačí, že moc invence dílo nepřinese, protože je scéna slepená z očekávaných žánrových obrázků.

Oprávněné změny?

Život není film, a tak je také obvyklé, že životopisné snímky si realitu přizpůsobují pro větší dramatický efekt, u Bohemian Rhapsody přece jenom ale změny vyvolávají pochybnosti o oprávněnosti. Například konflikt nepřichází sám od sebe, a tak ho film vyvolává rozhodnutím Mercuryho vydat se na sólovou dráhu. Z něj se dělá ten, kdo rozbíjí hudební rodinu a kdo posléze musí svou chybu napravovat.

Naopak zbytek kapely je vnímán spíš v dobrém světle, jsou těmi, kdo nedělají problémy jako Mercury, jenž nekrotí své bohémství. Je otázka, do jaké míry je tato dualita dána tím, že Brian May a Roger Taylor, kteří tvoří kapelu do dnešních dnů, se na filmu významně podíleli. Snímek o jejich skupině by si ale určitě zasloužil větší odstup.

Každopádně velkou výhrou pro Bohemian Rhapsody zůstává obsazení Ramiho Maleka jako Freddieho Mercuryho. Body mu sice nemůžeme přičíst za fantastický zpěv, který není jenom jeho výkonem, ve všem ostatním ovšem zpřítomnil Mercuryho nespoutanost a divokost, s níž vládl na pódiu – stejně jako dokázal najít polohu pro jeho plachou a nejistou povahu v soukromí. Mercury jako živý.

Kdo se ale chce o kapele Queen a jejím zpěvákovi dozvědět doopravdy víc, radši by se měl poohlédnout po přesnějších zdrojích. Snímek o jejich vzestupu je hlavně ódou na fantastickou muziku. Filmová Bohemian Rhapsody je tak mnohdy strhující, ale ještě častěji plytká.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 12 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 12 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 14 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 17 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 23 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...