Zemřel Marián Labuda, malý velký herec

Ve věku 73 let zemřel slovenský herec Marián Labuda, který účinkoval i v řadě českých snímků. Nejvíce se divákům zřejmě do paměti zapsal jako řidič Pávek v komedii Vesničko má středisková.

  • V pátek 5. 1. ve 20:00 uvede ČT1 komedii Vesničko má středisková.
  • V neděli 7. 1. v 15:25 odvysílá ČT1 díl z cyklu Neobyčejné životy

O Labudově úmrtí informovala slovenská média. Herec zkolaboval, když chtěl vyjet autem z garáže svého domu, píše server Tvnoviny.sk.

Podle informací, které serveru Aktuality.sk potvrdili Labudovi příbuzní, se záchranáři známého umělce pokoušeli oživovat, leč neúspěšně. Zemřel v jedné z bratislavských nemocnic.

Herectví k nezaplacení

Marián Labuda se narodil 28. října 1944 v Hontianských Nemcích na Slovensku. Divadelní kariéru začal ve Slovenském národním divadle, kde hostoval už jako student Vysoké školy muzických umění v Bratislavě. Prý pod podmínkou, že malý herec s velkým talentem přes prázdniny ještě vyroste. „Víra, že vyrostu, mi zůstala celý život. Nemůžu uvěřit, že odejdu z tohoto světa, aniž by se mi to podařilo,“ dělal si legraci ze svého „handicapu“ Labuda.

V žádném jiném povolání bych nikdy nezažil tolik srandy a nepotkal tolik zajímavých lidí. V soukromí jsem se stýkal s takovými odborníky, jako byli Kopecký, Menšík, Sovák… Kdybych měl platit za to, jak jsem se díky nim pobavil, asi bych se nedoplatil. Komu se to povedlo? Myslím si, že můj život s herectvím stál za to.
Marián Labuda

V roce 1968 spoluzaložil legendární generační Divadlo na korze v Bratislavě. Existovalo ovšem pouze tři sezony, poté bylo režimem zavřeno a Labuda přešel na Novou scénu. Zde působil prakticky až do sametové revoluce, poté se opět vrátil do slovenské „zlaté kapličky“.

Pravidelně vystupoval ve slovenských i českých divadelních představeních, v nichž představoval řadu komických i tragikomických typů. Oceňované bylo například monodrama, v němž ztvárnil kontroverzního prezidenta Slovenského štátu Jozefa Tisa. 

Fotogalerie: Filmové role Mariána Labudy

První filmové zkušenosti získal pod vedením Petra Solana, s nímž natočil snímek Kým sa končí táto noc. Svůj první český film natáčel v roce 1980, kdy si v komedii Buldoci a třešně Juraje Herze zahrál mafiána Dona Carmella.  

Jeho nejznámější a nejkrásnější filmovou rolí byl jistě řidič Pávek z komedie Vesničko má středisková režiséra Jiřího Menzela. Kvůli tomuto filmu se začal učit česky, autorovi scénáře Zdeňku Svěrákovi se ale jeho výslovnost moc nezdála. „Tak jsem si do postavy přidal, že sem tu byl od Zvolena na vojně a že jsem tu zůstal,“ prozradil, jak jazykové nedokonalosti nakonec vyřešil.

Menzel Labudu později obsadil do Žebrácké opery, Konce starých časů nebo do adaptace Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Diváci ho znají ale i ze snímků Anděl svádí ďábla, Dobří holubi se vracejí, Král Ubu nebo pohádky Lotrando a Zubejda. Za výkon v poetickém filmu Zahrada slovenského tvůrce Martina Šulíka získal Českého lva pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Václav Havel si ho před osmi lety vybral do svého režijního filmového debutu Odcházení, hrál i ve slovenském nastudování této původně divadelní hry.  V epizodní roli cukráře jej mohli lidé naposledy vidět loni na Štědrý den v pohádce Anděl Páně 2. Filmoval až do poslední chvíle – s Václavem Vorlíčkem natáčel pohádku Zlatovláska.

Velký umělec i člověk. Kolegové o Mariánu Labudovi

Magda Vášáryová, herečka: Byl to asi největší herecký talent, s jakým jsem kdy hrála. Na začátku jeho kariéru, především když dělal takové malé estrádičky, měl problém, že ho vnímali spíš jako estrádního umělce, ale já jsem s ním hrála v jeho prvním vážném představení, hrál mi bratra ve Třech sestrách, a myslím, že překonal škatulkování, že byl hercem velmi pestrým.

Velký umělec i člověk. Kolegové vzpomínají na Mariána Labudu (zdroj: ČT24)

Bolek Polívka, herec: Vždycky věřím, že když je někdo velký umělec, a on byl, že k tomu taky patří, aby byl velký a dobrý člověk – což byl také. Tak na něj také budu vždycky vzpomínat.

Jiří Strach, režisér: Naše první setkání bylo na pohádce Lotrando a Zubejda. Marián Labuda patřil k bardům, jací už se dneska nerodí. Byla radost se od něj učit, vždycky mluvil s námi, mladými, zcela otevřeně, bez povýšenosti. Jeho velikost spočívá i v tom, že uměl – třeba v Andělovi Páně – přijmout úplně malou roli.