Autorka knih pro děti a mládež Renáta Fučíková si po Shakespearovi vybrala dalšího klasika - a jeho dílo převyprávěla současnou formou. Nejslavnější kusy francouzského dramatika 17. století Molièra zpracovala jako komiks.
Molière & komiks přibližují Francii sedmnáctého století
Molièrovy hry jako komiks (zdroj: ČT24)
Komedie Škola pro ženy, Tartuffe, Misantrop, Lakomec a Zdravý nemocný doplňují životopisy králů Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV., aby si čtenáři mohli Molièrova dramata lépe zařadit do dobových souvislostí. O tehdejší politice, módě, kuchyni i dvorských milostných pletkách spisovatelka vypráví prý z pohledu poučeného nadšence.
Ukázka z knihy: Italové naučili Francouze vařit
Co vlastně večeřel král Ludvík XIII. a jeho manželka Anna Rakouská? Dnešní francouzská kuchyně je vyhlášená svou rafinovaností, ale jaká byla v 17. století? Určitě by nedosáhla svých kvalit, kdyby nebylo Kateřiny Medicejské: ta s sebou přivezla z Florencie zástup svých kuchařů.
Do té doby jedli francouzští králové husté kořeněné polévky, mnoho hovězího a telecího masa a drůbeže, efektně upravené pečené pávy, labutě. Zeleninu neměli čerstvou, ale vařila se ve víně s bylinkami a kořením, pak se pasírovala a smíchala s vnitřnostmi, až vznikla hustá kaše.
Královští kuchaři také přišli na to, že okurky a cibule naložené v octě s bylinkami vydrží mnohem déle než čerstvé. Rozvíjelo se i paštikářské umění, do těsta se zapékaly masové kořeněné směsi. Horkým koláčům plněným masem se začalo říkat „tarte“. Tento výraz se pak začal používat na všechny větší koláče, až se přenesl na náš „dort“.
Pro šlechtičnu z Florencie, zmlsanou toskánskými pochoutkami, byla však tehdejší francouzská kuchyně naprosto unylá. Kateřina milovala artyčoky, brokolici, drobný hrášek a chřest. Její kuchaři pro ni připravovali hlavně sladkosti, těstoviny či kachnu na pomerančích, ovocné zavařeniny a – zmrzlinu!
Za několik let se všechny tyto novinky ujaly. V Paříži se dokonce začala ve velkém vyrábět zmrzlina, i když se led musel dovážet až z Alp. Skladoval se v ulici, která po něm dostala jméno: Rue de la Glacière.
Ve vyobrazení knihy převládá barva královského nachu a obrázky jsou vytvořeny speciální technikou. „Je to proškrabovaná kresba do speciální desky,“ přiblížila Fučíková.
Za název knihy – Molière & – si čtenáři mohou doplnit ještě další dva francouzské dramatiky. Drama Cid o rytířské cti, jehož autorem je Pierre Corneille, knihu otevírá. Doprovodný text čtenáře seznamuje s osudy krále Jindřicha IV. a dějinami šlechty.
Poslední kapitolou je převyprávěná tragédie Faidra od Jeana Racina. K ní spisovatelka připojila povídání o stáří a ztrátách Ludvíka XIV. Nezapomněla ani na přiblížení oslnivého světa francouzského stavitelství, hudby nebo dvorní zábavy.
Ukázka z knihy: Bohatství za oceánem
Na začátku 16. století se Francouzi připojili k první vlně horečného zaoceánského objevování. V budování zámořských kolonií však oproti jiným zemím – Španělsku a Portugalsku, a pak i Anglii a Nizozemí – nabrala Francie značné zpoždění.
Král František I. tehdy vyslal západním směrem rodáka z Bretaně, námořníka z přístavu Saint-Malo. Jacques Cartier měl už nějaké zkušenosti z cest do dnešní Brazílie. Na přání krále se nyní vydal na sever. Roku 1534 narazil na ostrovy a pak i na ústí velké řeky. Byl přesvědčen, že proti proudu řeky se dostane do Číny, a vrátil se domů oznámit to králi.
Po roce se k velké řece vydal už s větší výpravou. Cartierovi lidé postavili na břehu řeky Svatého Vavřince osadu, které dali jméno Stadacona. Vypravili se dál na jihozápad a tam našli indiánskou vesnici pod vysokou horou. Hora dostala jméno po králi – Mont Royal – a dala jméno budoucímu městu Montreal.
Cartier vyjednával s indiány, s kmenem Irokézů. Vyptával se jich na zlato a diamanty. Irokézové stále ukazovali na západ… Na zámořskou krajinu však udeřila krutá zima. Cartier se raději znovu vrátil a vzal s sebou nějaké minerály. Doma se ale ukázalo, že všechny vzorky jsou bezcenné. Francouzští králové přestali mít o zámoří zájem a vrhli se do náboženských válek.
Největší dramatici pokračují
Historii svými ilustracemi vyprávěla čtenářům už několika tituly. Převyprávěla Shakespearovy hry, vytvořila i životopisné knihy o Karlu IV., J. A. Komenském nebo Janu Husovi a Petru Chelčickém. Za publikaci Praha v srdci, v níž sepsala příběhy, které se v hlavním městě odehrály v posledních dvou stoletích, obdržela cenu Magnesia Litera.
Molière & je částí ediční řady Největší dramatici nakladatelství Vyšehrad. V dalších knihách se Renáta Fučíková chystá přiblížit ruské a německé drama na základě děl Čechova a Goetheho.