Kniha Černé roky představuje syrové fotografické deníky významné undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové, která v sedmdesátých a osmdesátých letech dokumentovala, čím lidé skutečně žili. Anebo čím se naopak žít báli. Kniha ukazuje všednost normalizační Prahy a nahlíží do pozdějšího života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu.
Exotická normalizace. Libuše Jarcovjáková nafotila Černé roky
Libuše Jarcovjáková: Byla to náhrada cestování (zdroj: ČT24)
Libuše Jarcovjáková se vždy ráda pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, střídala milence, fotila v pololegálních gay klubech nebo učila češtinu Kubánce a Vietnamce.
„Pro mne to byla náhrada cestování. Cestovat se nedalo, takže výlety do romských rodin byla ta exotika, to samé Vietnamci, Kubánci nebo dnešními slovy gay komunita,“ vypráví fotografka.
Svébytný portrét nepoddajné umělkyně v divokých letech
Publikace zároveň nabízí literární deníky. „Kniha představuje experiment ve smyslu editorského přístupu. Stejnou měrou dává nahlédnout na Libušinu fotografickou a literární tvorbu. Umělecký výstup tak divoce osciluje na pomezí klasické monografie a intimních deníkových zápisků. Svou syrovostí a autenticitou představují Černé roky svébytný portrét nepoddajné umělkyně v jejích divokých letech,“ popisuje knihu vydavatel.
„Je to velmi osobní, až moc osobní. Je z toho vidět doba, je to takový netradiční dokument,“ říká Jarcovjáková. Kniha Černé roky vznikla v nakladatelství wo-men. Editorkou literární části se stala Barbora Baronová, editorkou fotografií je kurátorka Lucia Fišerová.