Migrace a konflikt na Ukrajině jsou hlavními, ovšem ne jedinými tématy 18. ročníku Jednoho světa. Filmový festival o lidských právech se zaměřuje na lidi přicházející do Evropy i na ty, kteří svůj domov mají. Co pro nás domov znamená? Zamýšlí se organizátoři přehlídky a ke stejnému zamyšlení zvou diváky od 7. března v Praze a následně dalších městech.
Všude dobře, doma nejlíp? Jeden svět hledá domov
Rozhovor s dramaturgem festivalu Ondřejem Moravcem
Co vás přimělo zacílit na diskusi o migraci, která trvá už několik měsíců, i z uměleckého pohledu?
Když jsme začali letošní ročník připravovat, situace zrovna vrcholila a říkali jsme si, jakým způsobem bychom o ní mohli referovat půl roku poté. Moc jsme se nezmýlili v odhadu, že atmosféra se bude vyostřovat a že debaty budou na obou stranách hodně vypjaté. Chtěli jsme se vydat opačným směrem, poklidnou cestou ukázat věci, jak jsou, a zaměřit se víc na nás, na to, co pro nás znamená domov.
Hledání domova je nejen motiv ročníku, ale také název jedné hlavní tematické kategorie. Nabízí třináct filmů, dají se nějakým způsobem charakterizovat?
Domov se prolíná všemi kategoriemi, v hlavní kategorii Hledání domova jsme se rozhodli zaměřit čistě na migrační problematiku, a to z toho prostého důvodu, že filmů na toto téma se objevilo skutečně hodně. Na migraci nahlížíme z mnoha úhlů pohledu: přes psychologii jednice, který je už patnáct let integrovaný ve společnosti, přesto má potíže, nebo z historického hlediska v paralele s uprchlíky po druhé světové válce. Některé dokumenty sledují přímo plavbu migrantů přes Středozemní moře.
Plavba - autentické záběry z lodi se syrskými uprchlíky
Novinkou je kategorie Neklidná Ukrajina. Jak život na Ukrajině vybrané dokumenty nahlížejí?
Jsou hodně rozdílné. Například snímek Jak jsme se stali válečnými dobrovolníky popisuje válku z ukrajinského úhlu pohledu, je dost patriotistický, na druhé straně máme i film nahlížející na problematiku z ruské perspektivy a je o ruských vojácích, kteří přišli na Ukrajinu s tím, že jdou bojovat za nějaké ideály, které tam pak vůbec nenašli.
Jaké tuzemské dokumenty vás zaujaly a dostaly se do programu?
Ve světové premiéře uvádíme film Nemusíš s láskou, stačí s citem o sexuálním životě mentálně handicapovaných lidí. Lidé si často myslí, že lidskoprávní filmy končí špatně, ale není to tak, tento příběh má opravdu krásný happy end. Rád bych zmínil i film Nebezpečný svět Rajka Dolečka.
GALERIE
Jeden svět
Jsou filmy na festivalu jeden svět výhradně dokumenty?
Každý film má nějaký dokumentární aspekt, ale dáváme i interaktivní dokumenty založené na internetu, které jsou velmi blízko počítačovým hrám. Letos poprvé také uvedeme projekty vytvořené čistě pro virtuální realitu. Návštěvníci si budou moci vyzkoušet například simulaci teroristického útoku v londýnském metru v roce 2005.
Co skrývá název sekce Kdo je tady normální?
Sešlo se nám několik filmů s velmi silnými hrdiny, kteří jsou nějakým způsobem nonkonformní, něco je sužuje a název kategorie vznikl právě z otázky, kterou si klade jeden z těchto hrdinů.
Na úvod festivalu se předává cena Homo Homini. Letos více laureátům.
Ano, letos celé skupině kubánských aktivistů. Jsou to skutečně velmi odvážní lidé, kteří bojují s kubánským režimem. Byli zavřeni ve vězení a poté jim bylo přikázáno, že musí opustit zemi, ale oni se rozhodli zůstat, což v souvislosti s tématem hledání domova je také zajímavé.
Alice je prototyp „pečujícího robota“. V dokumentu Pečovatelka Alice sdílí domácnost se třemi seniorkami, setkat a popovídat si s ní budou moci také návštěvníci Jednoho světa.
Kteří hosté na festival Jeden svět přijedou, s kým se diváci mohou setkat na besedách, panelových diskusích?
Mám velkou radost, že budeme moci na festivalu přivítat první dva robotické hosty, například panenku Alice, která se stará o seniory. Film o ní uvede sekce Mezi druhy, která se zabývá právě komunikací mezi lidmi a roboty, zvířaty a tak dále.
V Jednom světě se letos propojí od 7. do 16. března Praha a následně více než třicet českých měst a také Brusel. Celkem festival, pořádaný společností Člověk v tísni, promítne 123 filmů ze 62 zemí. Osmnáctý ročník zahájí belgický snímek Žádný člověk není ostrov sám pro sebe o migrantech z Tuniska a Ghany na ostrově Lampedusa. Doprovodný program zahrnuje cyklojízdu, šicí dílny či výstavy a debaty nebo projekce pro školy. Uskuteční se také seminář o migraci pro vyučující, účastní se ho stovka učitelů.