Splnit si sen a vybudovat lepší život - s takovými myšlenkami proudily v 50. letech do Ameriky tisíce migrantů z celého světa. Totéž si slibuje i křehká Eilis, která vyměnila irské maloměsto za cílevědomý a pokrokový New York. Romantickému filmu Brooklyn se spíš než z tuctového příběhu daří těžit z atmosféry doby, kdy u žen vládla elegance, u mužů gentlemanství a navzdory mnohdy těžké práci si lidé vychutnávali drobné okamžiky.
Recenze: Brooklyn je fajn pohádka. Plachý pohled ale na Oscara nestačí
Brooklyn divákovi nabízí milionkrát zrecyklované téma milostného trojúhelníku. Skoro se zdá, že přijít v 21. století s tématem, kdy se žena rozhoduje mezi dvěma muži, je až trestuhodné. Režisér John Crowley z průšvihu ale vymanévroval díky kouzlu malebného, avšak zpátečnického Irska, které postavil do kontrastu s blyštivou Amerikou.
Každá druhá tehdy prahla po atraktivním povolání sekretářky nebo úřednice. Pár se nesměle držel za ruku ještě následujícího půl roku, než si odvážil dát pusu, ale s manželstvím se naproti tomu moc neotálelo. Lidé si psali dopisy. Prodavači konverzovali se zákazníky. Dámy používaly nápadné rtěnky a muži je doprovázeli až k domovním dveřím. Studovat vysokou školu opravdu něco znamenalo. Film dokonale připomíná časy, které se nikdy nevrátí. Ale to je tak vše.
Emoční trysky uvolněny
Nick Hornby sepsal scénář podle knižní předlohy Colma Tóibína. Jeho dialogy připomínají pohádku pro dospělé o tom, jak hodná holka s laním pohledem ke štěstí přišla. Nelze jim upřít příjemně štiplavý humor - ať už jde o dívčí rozpravy u večeře v penzionu, nebo o hubatého osmiletého italského chlapečka.
GALERIE
Brooklyn, 2016, Režie: John Crowley
Brooklyn nejvíc staví na výkonu Saoirse Ronanové, která se do povědomí diváků zapsala především svýma skleněnýma očima v mysteriózním dramatu Pevné pouto nebo v Pokání. Její poslední výraznější zářez byl Grandhotel Budapešť Wese Andersona. S rolí plaché Eilis sahá rovnou po Oscarovi. K nominaci se chce ale namítnout: za co? Ne že by její výkon nebyl přesvědčivý - ať už zlobí italského přítele, hledí do očí irského svůdníka nebo zuřivě zvrací do kbelíku na lodi. Na získání zlaté sošky však s plochostí charakteru své postavy nemá.
Romantické drama příjemně plyne, jenže větší stopy v paměti nezanechá. Zaujme jeho určitá poetičnost a na své si přijdou i milovníci irského přízvuku. Brooklyn v době migrační krize připomene, jak je těžké vybudovat nový život daleko do domova. Lehce vyzývá také k toleranci s těmi, kteří se v nové zemi teprve rozkoukávají. Je ideální pro „žrouty emocí“, ostatním víc neřekne.
