Recenze: Brooklyn je fajn pohádka. Plachý pohled ale na Oscara nestačí

Splnit si sen a vybudovat lepší život - s takovými myšlenkami proudily v 50. letech do Ameriky tisíce migrantů z celého světa. Totéž si slibuje i křehká Eilis, která vyměnila irské maloměsto za cílevědomý a pokrokový New York. Romantickému filmu Brooklyn se spíš než z tuctového příběhu daří těžit z atmosféry doby, kdy u žen vládla elegance, u mužů gentlemanství a navzdory mnohdy těžké práci si lidé vychutnávali drobné okamžiky.

Brooklyn divákovi nabízí milionkrát zrecyklované téma milostného trojúhelníku. Skoro se zdá, že přijít v 21. století s tématem, kdy se žena rozhoduje mezi dvěma muži, je až trestuhodné. Režisér John Crowley z průšvihu ale vymanévroval díky kouzlu malebného, avšak zpátečnického Irska, které postavil do kontrastu s blyštivou Amerikou. 

Každá druhá tehdy prahla po atraktivním povolání sekretářky nebo úřednice. Pár se nesměle držel za ruku ještě následujícího půl roku, než si odvážil dát pusu, ale s manželstvím se naproti tomu moc neotálelo. Lidé si psali dopisy. Prodavači konverzovali se zákazníky. Dámy používaly nápadné rtěnky a muži je doprovázeli až k domovním dveřím. Studovat vysokou školu opravdu něco znamenalo. Film dokonale připomíná časy, které se nikdy nevrátí. Ale to je tak vše. 

Emoční trysky uvolněny

Nick Hornby sepsal scénář podle knižní předlohy Colma Tóibína. Jeho dialogy připomínají pohádku pro dospělé o tom, jak hodná holka s laním pohledem ke štěstí přišla. Nelze jim upřít příjemně štiplavý humor - ať už jde o dívčí rozpravy u večeře v penzionu, nebo o hubatého osmiletého italského chlapečka.

Brooklyn nejvíc staví na výkonu Saoirse Ronanové, která se do povědomí diváků zapsala především svýma skleněnýma očima v mysteriózním dramatu Pevné pouto nebo v Pokání. Její poslední výraznější zářez byl Grandhotel Budapešť  Wese Andersona. S rolí plaché Eilis sahá rovnou po Oscarovi. K nominaci se chce ale namítnout: za co? Ne že by její výkon nebyl přesvědčivý - ať už zlobí italského přítele, hledí do očí irského svůdníka nebo zuřivě zvrací do kbelíku na lodi. Na získání zlaté sošky však s plochostí charakteru své postavy nemá. 

Romantické drama příjemně plyne, jenže větší stopy v paměti nezanechá. Zaujme jeho určitá poetičnost a na své si přijdou i milovníci irského přízvuku. Brooklyn v době migrační krize připomene, jak je těžké vybudovat nový život daleko do domova. Lehce vyzývá také k toleranci s těmi, kteří se v nové zemi teprve rozkoukávají. Je ideální pro „žrouty emocí“, ostatním víc neřekne.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...