Praha - Černý humor je pět dětí v jedné popelnici, morbidní humor je jedno dítě v pěti popelnicích a brutální humor je pět popelnic v jednom dítěti. Která z těchto charakteristik se asi nejlépe hodí na bizarní klasický černobílý sitcom Rodina Addamsova, od jehož natočení uplynulo už bezmála půl století? Skoro by se chtělo říct, že všechny najednou – až na to, že tuhle povedenou, extravagantní, střelenou, podivínskou, pochmurnou, strašidelnou, démonickou, okultní a úchylnou rodinku musí prostě milovat každý – i ten, komu jsou všechny výše uvedené typy žertíků proti srsti. Addamsovi jsou totiž hlavně a především veliká a roztomilá sranda a lze jen litovat, že nepřekonatelný černobílý originál dnes spíše upadá v zapomnění ve stínu svých kreslených či hraných remaků, které mu – tvůrci jistě prominou – nesahají ani po gilotinou uťaté paty. Výjimkou jsou v tomto ohledu jen oba celovečeráky z kraje devadesátých let.
Addamsovi – taková nenormální rodinka (nebo spíš mile úchylná famílie)
„Nepoužila jsem tohle miminko od té doby, co tu byli z berňáku,“ říká babička Addamsová láskyplně o své válečné sekyře
Nejdřív bude nutné si v tom všem udělat drobet pořádek. Takže: Všechno to začal americký karikaturista Charles Addams, který pro magazín The New Yorker v letech 1932 až 1988 kreslil různé komiksy, z nichž ty o morbidní rodině Addamsových patřily k nejoblíbenějším. Poprvé se objevily v roce 1938. Televizním tvůrcům se bizarní figurky líbily a natočili o nich 64dílný černobílý hraný sitcom, který se vysílal v letech 1964 až 1966. V září 1972 se rodinka Addamsových poprvé objevila i v animované podobě ve filmečku Scooby-Doo Meets the Addams Family. To diváky zaujalo, a tak se Addamsovi dočkali i vlastní 16dílné kreslené série, která se vysílala v letech 1973 až 1975. V roce 1977 se pak představitelé původního seriálu znovu sešli před kamerou v televizním filmu Addamsova rodina slaví Halloween. Pak byla dlouhá pauza a v roce 1991 přišel první celovečerní film Addamsova rodina – ovšem s jinými představiteli hlavních rolí. Po jeho úspěchu následoval v letech 1992 až 1995 další kreslený seriál, tentokrát 21dílný. V roce 1992 vznikl druhý celovečerní film nazvaný Addamsova rodina 2. Z plánovaného třetího filmu kvůli smrti hlavního hrdiny sešlo, v roce 1998 se ho pokusil chabě nahradit videofilm Návrat Addamsovy rodiny. Další hraný seriál se natočil v letech 1998 až 1999 v kanadské produkci a pod názvem Nová Addamsova rodina to dotáhl na 65 epizod, které jsou ale z velké části remakem původního černobílého seriálu z 60. let. A aby toho nebylo málo, v dubnu 2010 měl ještě na Broadwayi premiéru muzikál The Addams Family.
Řeč tady bude ale výlučně o těch původních černobílých Addamsových. Ti u nás prošli televizí v 90. letech jako Rodina Addamsovcov s kongeniálním slovenským dabingem, který – bratia prepáčia – přidává českému uchu ještě další humorný rozměr jako bonus. A že bude legrace, musí být každému jasné hned u chytlavé úvodní znělky od Vica Mizzyho, kterou důvěrně znají i mnozí z těch, kdo seriál nikdy neviděli.
Současně s Addamsovými běžel v televizi při jejich prvním uvedení konkurenční a podobně laděný 72dílný komediálně hororový seriál The Munsters. Možná proto prošla premiéra Addamsových bez výraznějšího zájmu diváků – ten se dostavil až při repríze.
Gomez: Někdo tam dole mě má rád
A kdo to ti Addamsovi vlastně jsou? Jsou to vůbec lidé, nebo něco na způsob duchů, poloupírů, příšer či zombíků? Těžko říct. Každopádně jde o potomky čarodějnic, démonů a bůhví koho ještě, kteří bydlí ve staré, strašidelné a chátrající viktoriánské vile kdesi v New Yorku, jejíž zahradu tvoří směsice hřbitova a bažin. Libují si v morbidnostech, vše nenormální jim připadá normální (a naopak) a ještě navíc předpokládají, že jejich pohled sdílí i jejich okolí. Na čerstvý vzduch prakticky nevycházejí, baští věci, které by normálního smrtelníka zabily a věnují se zábavě, kterou nelze přežít bez újmy. Kreslíř Charles Addams jim původně ani nedal jména a domyslel je až dodatečně, když se začal točit seriál – do něhož měl právo v mnoha ohledech zasahovat. On sám si liboval v podobných úchylnostech a morbidnostech jako jeho kreslení hrdinové a říká se, že vybavení jejich vily bylo do značné míry inspirováno právě interiérem jeho bytu – ať už šlo třeba o vystavená brnění nebo sbírku kuší. Dokonce se o něm traduje, že se ženil na zvířecím hřbitově a že nevěsta byla celá v černém. Bizarní byla nakonec i karikaturistova smrt. Býval milovníkem sportovních aut, a když se v roce 1988 s jedním z nich vrátil z návštěvy přátel, zaparkoval před svým domem na Manhattanu, vypnul motor, ale než stihl vystoupit, dostal infarkt a zemřel.
Komické situace tak vyplývají hlavně z konfrontace „nenormálních“ monster s „normálním“ okolním světem. Oproti kresleným Addamsovým prošli ovšem ti seriáloví cenzurou. Moudré hlavy rozhodovaly o tom, nakolik morbidní smějí být použité gagy, a trochu to přece jen učesali do stravitelnější podoby, aby dětské diváky nestrašily noční můry. Lepší to pak v tomto směru bylo u obou celovečerních filmů, které se svým šibeničním humorem a ještě o něco hrůzostrašnější atmosférou přece jen o něco víc přiblížily originálnímu komiksu.
Morticia Gomézovi: Jsem tvoje od první chvíle, kdy sis moje jméno vyřezal do nohy
Hlavou rodiny je bohatý právník Gomez Addams (hraje ho John Astin) – trochu naivní dětina a nezdolný optimista, který je pyšný na všechny své prohrané případy, s oblibou kouří doutníky, stojí na hlavě, sestřeluje šípem jablka a hraje si s modely vláčků, které co chvíli nechá srazit a explodovat.
- Gomez a Morticia Addamsovi jako vzor vášnivé lásky zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3332/333200.jpg
- Morticia si potrpí na růže bez hlaviček zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3333/333202.jpg
Jeho největší láskou je ale jeho krásná manželka Morticia (Carolyn Jonesová). Ta ho dokáže nejvíc rozrajcovat, když na něj mluví francouzsky. Jinak připomíná tak trochu upírku, libuje si v šermířských soubojích s ním, potrpí si na růže s ustřiženými hlavičkami, pěstuje masožravé rostliny a narozdíl od lehkomyslného manžela funguje jako vzorná matka, která se snaží dohlížet na to, aby rodina fungovala – přinejmenším v Addamsovských intencích. Vášnivě romantický milostný vztah mezi Gomezem a Morticií byl ve své době něčím naprosto ojedinělým: šlo o první manželský pár v americké televizi, který naznačoval, že vede také jakýsi sexuální život. Mělo jít o kontrast k rodičům v ostatních sitcomech, kteří byli – mírně řečeno – asexuální.
Addamsovi mají dvě děti – Pugsleyho (Ken Weatherwax) a Wednesday (Lisa Loringová). Zatímco Pugsley je koumes a kutil, který se rád pere se svou chobotnicí, Wednesday je v seriálu milé, veselé děvčátko, jehož oblíbenou hračkou je panenka s useknutou hlavou a jedovatý pavouk. Teprve v pozdějších filmech je znázorněna spíše jako ďábelské, krvežíznivě a zlomyslné stvoření.
Gomez: Už ti někdy někdo řekl, že máš ty nejlaskavější hnědé oči?
Morticia: Ne. A mimochodem – oči mám modré.
Gomez: Pak není divu, že ti to ještě nikdo neřekl.
***
Morticia: Jen si vzpomeň na Romea a Julii!
Gomez: Vždyť umřeli.
Morticia: No to jo, ale jak si ty poslední tři dny užili!
***
Morticia (láka sluhu Lurche na ples): Bude to zábava.
Lurch: Ale já jsem nejradši, když je mi mizerně.
Morticia: Třeba si tam najdeš nějaké pěkné děvče a může vám být mizerně spolu.
K tomu ještě v domě s Addamsovými bydlí strýček Fester (Jackie Coogan), který dokáže rozsvítit žárovku tím, že si ji strčí do pusy, a tuze rád si hraje s výbušninami, a babička (Marie Blakeová), která zase obšťastňuje rodinu svým kulinářským uměním – třeba polévkou ze švábů a psích očí. Jejich příbuzenský vztah ke zbytku rodiny se v jednotlivých filmech i seriálech liší. Důležitou figurou je také věrný sluha Lurch (Ted Cassidy) s frankensteinovskou vizáží i hlasem. Nesmíme zapomenout ani na Věc, což je ruka, která plní běžné každodenní úkoly, jako podávat noviny nebo nosit poštu. Je veřejným tajemstvím, že ruka patřila Cassidymu a jen ve scénách, kdy jsou v záběru oba, použili při natáčení ruku cizí. Vždy jde o pravačku – jen občas si Cassidy dovolil fórek a zahrál scénu levačkou; čekal, jestli si toho pozorní diváci všimnou.
Objevují se tu samozřejmě i další bizarní postavy – ať už ve skutečnosti, či pouze ve zmínkách. Většinou jde o neméně praštěné Addamsovic příbuzné. Největší hereckou hvězdou ale nesporně byl Coogan, který se proslavil především jako opuštěný chlapec v Chaplinově Kidovi z roku 1921. Z hlavních hrdinů jsou dnes naživu už jen představitelé obou dětských rolí a buddhista a vegetarián Astin.
Festře, vždyť ty vůbec nešvindluješ! peskuje babička strýčka u karet
Prostě a jednoduše řečeno: Addamsovi totálně staví na hlavu klasické americké rodinné hodnoty, které v té době platily a na nichž stavěla většina ostatních sitcomů. Na to koneckonců svým názvem naráží i druhý celovečerní film Addams Family Values, kterou u nás nějaká moudrá hlava přeložila prostě a jednoduše jen jako Addamsova rodina 2.
Evidentní je, že navzdory své vášnivé posedlosti smrtí, umíráním a hnusem jsou Addamsovi k pomilování a nejsou to rozhodně zlí lidé. Své hrůzostrašné aktivity totiž směřují vlastně výlučně jen proti sobě navzájem a v některých dílech je Gomez dokonce ochoten věnovat velké částky na dobročinné účely.
Také když si členové rodiny dělají, co mohou nejhoršího, činí tak se souhlasem potrefených a vždy drží spolu a táhnou za jeden provaz. Neštěstí považují za štěstí, mučení za fajn zábavu pro všechny, gilotinu za neškodnou hračku pro děti a takzvaně normální věci je odpuzují – ať to je posílání dětí do školy, juniorovo koketování se skautem, čokoládové bonbony, sedmikrásky nebo - bože chraň - filmy z produkce Walta Disneyho.
Rafinovaní a zároveň bezelstní Addamsovi také vyděsí k smrti každého, kdo má tu čest - nebo snad smůlu – jejich dům navštívit. Skutečnost, že někdo může nesdílet jejich úchylnou zábavu, považují za výraz podivínství. Zcela normální jim připadá, že jim po baráku pobíhá jako domácí mazlíček lev, a za vkusné pokládají vybavení domu, kde pokoje vypadají jako kobky a dětský pokoj připomíná mučírnu. Pozadu nezůstávají ani dekorace: hodiny s kukačkou, kdy kukání nahrazuje řev rosomáka, kůže z ledního medvěda, která zabručí, kdykoliv na ni šlápne neopatrný návštěvník, na zdi visící hlava mečouna, z níž čouhá lidská noha, zvonek u dveří, který zní jako lodní siréna, zvonek na sluhu, kdy panstvo zatahá za šibeniční oprátku a ozve se gong, který zatřese celým domem. Dlužno připomenout, že sluha Lurch měl být původně němý, ale jeho neopakovatelné „Zvonil jste, pane?“, které jen tak mimochodem prohodil v pilotním dílu, se tvůrcům natolik zalíbilo, že mu nakonec přece jen nějaký ten text dopsali.
A mimochodem: Řada z toho, co tenkrát Addamsovi dělali a prosazovali a co tehdy vyvolávalo smích, je dnes (přinejmenším někde) běžná věc - jako třeba tažení proti hračkovým zbraním, proti klasickým pohádkám prezentovaným dětem ve školách, které bývají považovány za příliš drastické, trend domácího vzdělávání nebo snaha chránit bažiny (které jsou leckde přírodní rezervací). Kromě toho byli Addamsovi vůbec první televizní rodinou, která měla doma počítač (UNIVAC). A tak nezbývá než doufat, že se stínání gilotinou, konzumování mločích očí, natahování na skřipec nebo další Addamsovské kratochvíle také jednou nestanou běžnou součástí našeho života.
Jen pro připomenutí: následuje kousek se slovenským dabingem a pak první dva díly a ten halloweenský v angličtině.