Obecně se říká, že jeho produkty jsou lepší nežli on. Nic to nemění na tom, že Steven Paul Jobs se stal ikonou Applu i počítačového průmyslu a naplnil svoji tezi, podle které „lidé často nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete". Před dvěma lety vstoupil na filmové plátno Sternův životopisný a lehce rozpačitý Jobs. Nyní je tady znovu, a to viditelně lepší.
Recenze: Steve Jobs je napodruhé lepší, i když ukecaný
Není divu, neboť Danny Boyle je lepší režisér nežli Joshua Michael Stern, Aaron Sorkin píše lepší scénáře nežli Matt Whiteley a Michael Fassbender je vyšší herecká váhová kategorie nežli Ashton Kutcher. Fakt, že se druhá verze Jobsova životopisu objevuje v tak krátkém odstupu, vyvažuje skutečnost, že je výraznější a výmluvnější (byť rovněž nikoli dokonalá).
Konverzační životopis
Jistým problémem Boyleova Jobse je dramaturgicky originální, ale také stereotypně se opakující půdorys tří přelomových prezentací, na nichž Sorkin svůj „konverzační“ scénář postavil. Byla to prezentace Macintoshe v roce 1984, představení nového produktu NeXTcube v roce 1988 a po návratu k Applu prezentace iMacu v roce 1998.
Takhle to Sorkin (oscarový scénář k The Social Network) předepsal a režisér a herci tu stáli před výzvou, jak z opakovaného schématu, kde se setkávají stále titíž lidé s identickými postoji, názory a motivacemi, vytvořit dramaticky výživný a divácky stravitelný spektákl.
Dlužno podotknout, že v tématu alespoň trochu orientovaný divák to bude mít snazší, ale i od toho vyžaduje tahle dialogická smršť maximální koncentraci a soustředění. Kreativní Danny Boyle volí rafinovaně lokace i techniku natáčení.
První prezentace je nasnímána na „šestnáctku“ v autentickém Flint Auditoriu, kde v reálu roku 1984 skutečně probíhala, druhá je točená jako akt pomsty na „pětatřicítku“ v Opera House v metropoli digitálního věku San Franciscu a třetí, zacílená na budoucnost, je zaznamenána digitální technologií a odehrává se v moderní Davies Symphony Hall tamtéž.
Herecký tým víří kolem dominantního a soustředěného Michaela Fassbendera, nicméně nechová se jako křoví, ale jako výrazné a svébytné figury, což platí hlavně pro empatickou Joannu Kate Winsletovou, kritického kámoše Wozniaka Setha Rogena a kontroverzního Scullyho Jeffa Danielse.
„Impresionistický portrét“
IT spektákl Steve Jobs je (podle Sorkina) „impresionistický portrét“ muže, který miloval černý rolák, džíny a svoji práci. Byl vizionářským géniem s precizně fungujícími základními instinkty, ale také nevybíravým despotou a egoistickým perfekcionistou, pro něhož reálný čas není standardním měřítkem, protože svět byl přece stvořen za pouhých sedm dní (jak jsi to jen, Steve, dokázal?). A také byl mužem milovaným za to, co stvořil, a nenáviděným za způsob, jakým to dokázal. Kolik takových znáte? Setkání s ním byste si neměli nechat ujít!