Násilí je všudypřítomné, stejně jako lidská potřeba ho produkovat a snaha mu uniknout. A válka může mít různé podoby. Před jednou prchá bývalý Tamilský tygr Dheepan ze Srí Lanky, druhá ho dostihla na multikulturním pařížském předměstí, kde se se svojí stínovou fiktivní rodinou pokouší začít nový život. Vítězný film Jacquese Audiarda z letošních Cannes, který přináší vrcholně aktuální geopolitické drama, je v českých kinech k vidění od 22. října.
Zaslíbenou zemí je pro Dheepana Francie, kam se snaží dostat s manželkou a devítiletou dcerou, ve skutečnosti s cizí ženou a dívkou tvoří fingovanou rodinu a smyšlenou historkou o pronásledování za aktivistickou činnost chtějí obelstít imigrační úředníky. Jejich finta vyjde a další běženci s falešnou identitou a minulostí potřísněnou krví (což je v případě Tamilského tygra nezpochybnitelné) přistanou na evropském kontinentu. Jakkoli takto Audiard svůj opus určitě neakcentuje, nelze tento aktuální kontext, pulsující vlastním životem pod povrchem příběhu, zcela opomenout.
Jejich cesta končí na vybydleném zákoutí pařížského předměstí Le Pré-Saint-Gervais, které vskutku ničím nepřipomíná louku, která je obsažena v jeho názvu. V ošoupaných domech tu žijí ošoupané existence, kriminálníci, běženci, zkrachovalé existence i příslušníci drogových gangů. A bojové instinkty Tamilského tygra, kterého tu zaměstnají jako nenápadného správce, tohle všechno citlivě registrují, protože jsou na tuhle násilnou vlnu naladěny a vycvičeny reagovat tak, aby přežil. Zdá se, že nebude trvat dlouho a bude znovu ve válce.
Konflikt a násilí jako aktuální témata
Jacques Audiard (Prorok) svým posledním filmem potvrzuje, že má stále slabost nejen pro sociální témata, ale i pro drsný svět zločinu a thrillerové pointy. Napětí, konflikty, antagonismy a střety, které Dheepana rámují, narůstají, nenápadně a pozvolna, narace se rozjíždí ve volném, nevzrušivém tempu (diktovaném i poměrně řídkým příběhem) a dlouho se vlastně nic zásadně dramatického neděje, možná proto, aby byl kontrast s okamžikem, kdy pak násilí exploduje, o to výraznější.
Základní půdorys, definovaný již ve scénáři, na kterém s Audiardem spolupracoval jeho vyzkoušený spoluautor Thomas Bidegain, je založený na rozvíjení situací, v nichž se ocitají tři lidé, kteří se vlastně neznají, ale musí žít společně v prostředí, jež je pro ně rovněž velká neznámá. Násilí tu není explicitní a barvité, postavy jsou spíše nahozené nežli prokreslené a žádná z nich, ať už kvůli své minulosti nebo tomu, co předvádí v současnosti, vám k srdci zrovna dvakrát nepřiroste.
Dheepan nabízí zajímavé výkony u nás poměrně neznámých a autenticky působících herců, selankovitý a věrohodnost story zpochybňující happy end a také úvahu o tom, jak nedílnou součástí našeho nemocného světa je konflikt, boj a násilí. A také je to příležitost vidět vítěze letošních Cannes, byť jeho Zlatá palma má i svůj aktuální geopolitický kontext (ať se na mně bratři Coenové, kteří vedli porotu, nezlobí).
