Co dělat se svým životem, si není jistá řada lidí. Mladý režisér Jakub Šmíd zacílil ve svém celovečerním debutu na sedmadvacetiletou Johanku, která do ranních hodin provozuje „kavárnu“ Laputa a tak trochu jí schází životní náplň. Potácí se mezi několika muži i vztahy se sestrou a matkou. Její nálady se odráží na vzhledu hospody, kam vtahuje celý svět. Snímek, na němž se koprodukcí podílela Česká televize, vstoupí na plátna kin 8. října.
Kavárna je přízračným místem odrazu Johančina nitra, svébytným prostorem, kde čas neplyne kontinuálně, ale otáčí se ve spirále. Je ostrovem odtrženým od světa, kde žijí její cílevědomí sousedé. Mezi nimi postarší kutil se ženou a dětmi, který pro krásnou majitelku kavárny neváhá vstávat ve tři v noci, nebo kamarádi, kteří se večer sejdou na obvyklých místech, aby si vypili pivo.
Johanka ve ztvárnění Terezy Voříškové tráví v práci veškerý čas. Má tolik možností, jak prožít svůj život. Přesto jí tato svoboda přináší pocit úzkosti a osamocení. Stejně jako občasná setkání s matkou Ivanou Chýlkovou, která vede zcela odlišný životní styl. Do toho všeho se kolem baru točí hned několik mužů, aby mladé výčepnici zkomplikovali už tak zmatený život.
„Každá generace se potýká s novými problémy. Ta moje brala sice rozum v novém svobodném světě, ale stejně si myslím, že jsme nebyli pořádně připraveni na všechno, co na nás v dospělosti čeká. Nalézt rovnováhu mezi tím, co bychom v životě dělat chtěli, a tím, co dělat musíme. Spousta mých vrstevníků si s pocitem svobody a neomezených možností neumí poradit a různě se v tom plácá klidně i po třicítce. A o tom je náš film,“ říká Šmíd.
