Nápisy a kresby na zdech terezínského ghetta mapuje projekt fotografa Richarda Homoly. Vzkazy, které tu nedobrovolní obyvatelé Terezína za druhé světové války zanechali, jsou také jistým druhem svědectví. Jeho záznam na Homolových fotografiích vystavuje České centrum Praha do poloviny května.
OBRAZEM: Vzkazy z terezínských zdí
„Vězni neměli v ghettu žádnou jistotu. Jen tušili, že příští hodina může být jejich poslední. A tak po sobě chtěli něco zanechat, vzkaz do budoucna. Někteří napsali své jméno, jiní si vyryli vlastní náhrobek. Nafotil jsem prvních pár záběrů a došlo mi, že tyhle vzkazy musím uchovat,“ uvedl Homola, který na projektu začal pracovat v květnu 2013.
Tím spíš, že tyto stopy vlivem času a i stavebních zásahů mizí. Fotograf kresby nebo nápisy - osobního, dokonce i erotického, ale také organizačního charakteru - objevil většinou na půdách, ve sklepích a na městských branách. Za nejzajímavější považuje několikametrovou karikaturu diváků v kině nebo repliku románsko-gotické fresky v bývalém dětském domově a také kresbu Hradčan.
„Na každého bude asi působit něco jiného,“ předpokládá. „Pro mne jsou nejsilnější fotky typu: kostrbatým písmem naškrábaný nápis 'máma', který jsem našel na jedné půdě 50 centimetrů nad podlahou, nebo slepé zrcadlo v absolutně temném a vlhkém sklepě. Takové věci vyžadují po divákovi určitou představivost a potom jsou schopné o Terezíně vyprávět v jiných rovinách, než píše.“
Během roční práce se Richardu Homolovi podařilo propátrat zhruba čtvrtinu rozlohy ghetta, většinu venkovních zdí šancí, 75 procent obytných a kasárenských objektů a zhruba 15 procent soukromých domů. Výstava Svědectví terezínských zdí, která jeho velkoformátové černobílé fotografie představuje, byla už k vidění v Kladně a také v Židovském muzeu v Praze. Nadace Židovské obce v Praze je garantem projektu.