"Kniha bude pátou ze série publikací zachycujících Národní divadlo pohledem některého z našich předních fotografů. V minulých letech jimi byli Bohdan Holomíček, Viktor Kronbauer, Karel Cudlín a Štěpánka Stein & Salim Issa.
Ze svého pohledu zachytili divadelní život, události, postavy či třeba divadelní zaměstnance," řekl mluvčí činohry Tomáš Staněk.
Upozornil, že v Saudkově případě přinese stodvacetistránková reprezentativní publikace, která vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Gallery, stovku portrétů umělců spjatých s Národním divadlem. Výstava potrvá v Salonu Kolowrat do konce června 2008.
„Dostalo se mi pocty největší, vyznamenání, na něž bych si ani neodvážil pomyslet - směl jsem portrétovat osobnosti z divadla Národního. Bezmála rok přicházely do mého skromného ateliéru a já je zaznamenával prizmatem obdivu a optikou víry. Obdivu, který chovám ke všem, co něco umějí lépe než já,“ komentoval úkol Saudek.
Ředitel české první scény Ondřej Černý prý dosud nepotkal člověka, ve kterém by se tak grandiózně namíchala směs kreativity s věcností, hyperaktivity s noblesou, originality s empatií. „Fotografie umělců Národního divadla mají důstojnost a vážnost portrétů od Langhanse a přitom silnou teatralitu i jemnou ironii. Realita se slévá s jevištěm, postava s protagonistou,“ definoval Černý vzájemné setkání.
„Jsem nadšen, zničen, vyčerpán a pln obdivu nejen k portrétování, ale i k sobě: nevěřil jsem totiž, že to dokážu,“ uvedl Saudek. Sobecky prý cítil neobyčejnou hrdost, když byl sám zvěčněn před Hynaisovou oponou. Při práci nechtěl, aby se portrétovaní nudili - a také je nechtěl příliš zdržovat.
„Není nic horšího, než kohokoli vysušovat silnými světly v ateliéru či nutit ho do póz, které jsou mu nepřirozené. Navíc herci, tanečníci, muzikanti a všichni kolem mají úžasnou kázeň - a jeden každý se dovede prodat,“ dodal s tím, že podobná nabídka už nepřijde. „Národní divadlo je totiž jenom jedno - nic většího už není,“ dodal.
