„Golema nikdy nestvořil, i když připouštěl možnost vzniku umělých bytostí,“ připomíná komisařka výstavy Eva Kosáková. Legendy kolem rabínovy postavy se začaly vytvářet až v době romantismu, nejvíce se o jeho proslavení zasadili spisovatelé Alois Jirásek a Gustav Meyrink. „Löw je dodnes přitažlivý jako reformátor ve smyslu konzervativec - jeho reforma představovala návrat ke kořenům,“ říká Kosáková.
Také podle ředitele Židovského muzea v Praze Lea Pavláta je Löwova skutečná tvář stále skrytá. Výstava by podle něj měla pomoci nežidovské veřejnosti objevit pravého rabína a myslitele, který po sobě zanechal 15 významných děl pojednávajících o vztahu člověka k bohu a Židů k Izraeli. Pavlát připomíná, že Löw byl také významným pedagogem a jeho metody, ač starší, se v mnohém shodovaly s metodami J. A. Komenského. „V židovském světě je synonymem této země,“ říká Pavlát.
Rozhovor s Leo Pavlátem
Rozhovor s Leo Pavlátem
4. 8. 2009
Eva Kosáková o výstavě
Náboženský, pedagogický i filozofický odkaz bude návštěvníkům zprostředkovávat přes 200 exponátů. Jsou mezi nimi například Löwovy rukopisy z Oxfordu nebo kabalistický zvonek Rudolfa II. se srdcem slitým ze sedmi kovů a s hebrejskou formulí, kterou se ještě nepodařilo rozluštit - nyní o to budou odborníci opět usilovat. Z vídeňského archivu získali pořadatelé Löwův podpis, z něhož je patrné, že se podepisoval českou podobou jména - Leva.
Druhá část výstavy je zaměřena na pověsti a legendy vytvořené kolem jeho osoby, zde návštěvníci najdou řadu uměleckých děl zejména z doby romantismu, reflektujících Löwovu legendu.
V září Židovské muzeum uspořádá v Praze seminář, na nějž se sjedou rabíni z celého světa - očekává se účast minimálně 1500 z nich. S koncem léta se také rozběhne celá řada doprovodných programů výstavy, z nichž mnohé jsou určené dětem. Výstavu doprovází stejnojmenná publikace, do které přispěli statěmi významní znalci, a také ilustrovaná brožura pro děti.
Jehuda Leva ben Becalel (kolem 1525-1609)
Narodil se v Polsku do významné rabínské rodiny. V letech 1553-1573 působil jako moravský zemský rabín. Svého postavení se poté vzdal a odešel do Prahy, kde se stal rektorem Klausu - soukromé rabínské akademie. V rodné Poznani zastával funkci vrchního rabína v letech 1584-1588 a 1592-1595. Roku 1596 byl přijat za vrchního rabína v Praze. Zemřel 17. září 1609 a je pochován na Starém židovském hřbitově v Praze.
