„Sorokin píše už přes třicet let literaturu, která je strhující ve dvojím smyslu. Především je to proto, že mluví velice srozumitelně. Jeho prózy nejsou žádné rébusy. Jsou to velmi kompaktní příběhy, které čtenáře vtáhnou. Není náhodou, že Sorokin sám uvažuje o literárním díle jako o určité analogii drogy. Druhý významný rys, kterým jsou jeho knihy strhující, je radikální verze jeho vnímání skutečnosti,“ upozornil na přednosti Sorokinova díla organizátor jeho pobytu v Praze a literární vědec Tomáš Glanc v pořadu Události v kultuře ČT24.
„Jsem sanitář ruské literatury, čistím ji od mrtvých žánrů,“ říká o sobě Vladimir Sorokin. Jeho vybroušené, ale často brutální knihy nejsou všem po chuti. Jedni je oslavují. Jiní protestují nebo je dokonce veřejně pálí. Spisovatel, který žije v ústraní svého podmoskevského domu, bere kritiku klidně. „Slovo je tady v Rusku pořád bráno vážně. Včetně toho uměleckého,“ upozorňuje autor dvanácti úspěšných románů.
Tomáč Glanc o díle Vladimira Sorokina
Tomáč Glanc o díle Vladimira Sorokina
UvK-8.10.09
Reportáž Josefa Pazderky
Sorokinovi poměrně dlouho trvalo, než si získal přízeň čtenářů. Romány jako Modré sádlo nebo Opričnikův den ho ale nakonec zařadily do ruské literární první ligy. „Píše zajímavým a velmi současným jazykem. Zároveň se dotýká aktuálních témat. Proto je o něj velký zájem,“ uvádí knižní prodejce Denis Bubněnkov.
