Praha – Pražské Centrum současného umění DOX vystavuje do 7. března alternativní hudební objekty Michala Cimaly: snowguitars, tedy kytary vyřezané ze snowboardových prken, nebo sochy z novodurových trubek, které se pomocí vařečky rozezvučí jako cimbál. Inspirací výtvarníkovi a muzikantovi byla městská kultura. Na výstavě nazvané Posun doplňuje designové instrumenty kresbami a fotografiemi, současně vychází i experimentální nahrávka jeho skladeb.
Michal Cimala: hráč na trubku… z novoduru
Cimala se inspiruje městskou poetikou a industriálním prostředím. „Všechny ty zvuky a ruchy, které město vydává, chuť nebo pachuť jednotlivých čtvrtí – to mám hluboko v sobě,“ říká. Ve svém díle propojuje prvky sochařství, průmyslových návrhů, malby, kresby a performance.
Koncept experimentálních hudebních nástrojů podnítily sochařské experimenty s žlutým plynovodním potrubím z plastu, který objevil během svého stipendijního pobytu v Berlíně. Objekty z tohoto materiálu postupně doplnil o struny a kytarové snímače. Vznikly bizarní, plně funkční futuristické vize hudebních nástrojů, které mimo jiné vedly k založení alternativní hudební formace Roxxxor Vysočany, působící v letech 2001-2009.
2 minuty
Reportáž Ivy Němcové
Michal CIMALA se narodil v roce 1975 v Havířově, absolvoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze ateliér Kov a šperk pod vedením V. K. Nováka. V současné době pracuje jako asistent v ateliéru Jaroslava Róny na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 2006 je členem vysočanského uskupení Trafačka.
Kromě plastových hudebních objektů vytváří Cimala tzv. snowguitars, baskytary vyřezané ze snowboardových prken. „Dělám je takovým způsobem, jakým je dělali domorodci, tedy maximálně se dvěma strunami,“ doplnil Cimala. Pro jeho tvorbu, pohybující se na pomezí designu a volného umění, je charakteristická široká škála výrazových prostředků.
„Michal Cimala zaujímá specifické postavení mezi obory,“ domnívá se umělecký ředitel Centra DOX a kurátor výstavy Jaroslav Anděl. „Takových umělců je u nás poměrně málo, navíc Michal k tomu přistupuje velmi specifickým způsobem, protože čerpá z určitého prostředí, z určité subkultury.“
Některé Cimalovy objekty se součástí městského prostředí, ze kterého vlastně vzešly, opět staly – například mobilní sekery, odkazující na to, že mobilní telefon i pěstní klín nebo sekera se používají k různým účelům, založeny jsou ale na stejném principu. Cimala je zasadil do veřejného prostoru ve Vídni nebo v Hamburku. „Je to taková moje osobní komunikace s městem,“ vysvětluje.
Součástí výstavy v DOX jsou i kresby z posledního pětiletí. Posun tak doplňují kresby na téma sex, situace, stres či outsideres nebo skici vývojových prototypů nejrůznějších aparátů a konstrukcí. Ale také texty písní nebo ukázka scénáře. Výstava v holešovickém centru umění potrvá do 7. března, 7. února se návštěvníci mohou zúčastnit komentované prohlídky s autorem.
