Brno – Jedna z nejvýznamnějších brněnských památek, vila Tugendhat, bude dnes slavnostně po rozsáhlé rekonstrukci opět otevřena. Funkcionalistická vila se v uplynulých dvou letech dočkala největšího stavebního zásahu ve své více než osmdesátileté historii.
Slavnostního aktu se účastní mimo jiné potomci původních majitelů, otevření měl být přítomen i prezident Václav Klaus, svou účast ale na poslední chvíli odvolal kvůli studentskému Týdnu neklidu. „Chtěl jsem, aby při otevření vily byl jeden z aktérů této události,“ vysvětlil v souvislosti s Klausovou přítomností brněnský primátor Roman Onderka (ČSSD) s odkazem na rok 1992, kdy byla ve vile podepsána dohoda o rozdělení Československa, a to tehdejším českým premiérem Klausem a jeho slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem.
Osudy vily Tugendhat
Dějiny vily na adrese Černopolní 45 se ale začaly psát mnohem dříve – v roce 1928, kdy vilu vyprojektoval významný německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886 až 1969), považovaný za otce moderní architektury 20. století. Projekt si objednal majitel brněnské textilní firmy Fritz Tugendhat (1895 až 1958). Jeho rodina v Černopolní bydlela jen osm let, tedy do roku 1938. V obavě před nacisty pak emigrovali do Švýcarska a následně do Venezuely.
Za války objekt zabrali Němci. Byl porůznu pronajímán, přestavován, ale také zdevastován vojáky. Po válce sloužil různým účelům, mimo jiné jako rehabilitační středisko. V 60. letech byly vyslyšeny hlasy, které upozorňovaly na význam vily jako památky moderní architektury, a Tugendhat byla v roce 1969 zapsána na seznam kulturních památek.
Počátkem 80. let přešla do majetku města Brna a začala být využívána k reprezentaci i k ubytování hostů. Od počátku 90. let sloužila stavba komerčním účelům, v roce 1994 byla z rozhodnutí Rady města Brna vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji zpřístupnilo jako památník moderní architektury.
Vila Tudendhat patří mezi jedinečné příklady meziválečné funkcionalistické architektury. Bývá označována za stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení. Objekt je proslulý zejména proskleným hlavním obytným prostorem se zimní zahradou, jen náznakově děleným volnými stěnami, včetně známé onyxové. Vila měla i originální vybavení, vedle nábytku i řešení koupelen, záchodů a topných těles.
Konečně rekonstrukce
Současná památková obnova vily je největším stavebním zásahem v její historii. Rekonstruována byla sice už v 80. letech, podle mnohých odborníků nepříliš šťastně. Mimo jiné přišla o řadu prvků původního vybavení.
Další rozsáhlá rekonstrukce se chytala již od přelomu století, proti výsledkům výběrového řízení na projektanta a stavební firmu ale protestovali poražení uchazeči a výběr dodavatelů se tak táhl. Práce nakonec začaly v únoru 2010. Oprava vily vyšla na bezmála 160 milionů korun.
„Nevím, zda si to lidé dokáží vůbec představit, ale já a můj muž jsme více jak dvacet let bojovali za obnovu domu. Manžel tomu v posledních letech věnoval nepředstavitelné úsilí a energii a výsledky práce mezinárodního týmu odborníků jsou výborné,“ uvedla k výsledku historička umění Daniela Hammer-Tugendhat, dcera původních majitelů vily.
Během náročné obnovy, jejímž cílem bylo vrátit dům do původního stavu ze začátku 30. let (navíc za použití původních technologií), objevili restaurátoři řadu původních prvků. K významným nálezům patří například část původní půlkruhové makasarové stěny, která ve vile ohraničovala jídelnu a již se podařilo najít v menze brněnské právnické fakulty.
Originál versus repliky
Vila se nyní vrátila do podoby, jakou měla ve 30. letech, kdy se do ní Tugendhatovi nastěhovali. Součástí interiéru jsou také nové repliky nábytku vyrobené podle původních návrhů architekta van der Rohe. Dochovaly se i mnohem cennější originály, které by potomci Grety a Fritze Tugendhatových rádi do vily vrátili.
Jenže na české straně o ně není dostatečný zájem. „Z toho jsem nešťastná. V projektu se rozhodlo, že všechen nábytek se vyrobí znovu. A to také udělali, ačkoliv spousta toho nábytku je k dispozici v originále. Myslím si přitom, že originální nábytek se stopami historie do vily patří, protože ten dům má živou a zajímavou historii. A bylo by špatně, kdyby návštěvník do toho domu přišel a vypadalo to, jako že se tam nikdy nic nestalo,“ domnívá se Daniela Hammer-Tugendhat.
Některé kusy nábytku si Tugendhatovi stihli z vily odvézt, když v roce 1938 utíkali jako židovská rodina před nacisty, a jejich děti je doma opatrují dodnes. „Například psací stůl mého otce je k dispozici. Postel mé matky, na které jsem ležela poté, co jsem se narodila, nebo jedna komoda. To vše jsem připravena poskytnout,“ tvrdí dcera původních majitelů.
Další kusy originálního nábytku získaly v době, kdy už Tugendhatovi žili v emigraci, do svých sbírek Moravská galerie a Muzeum města Brna. Potomci Tugedhatových požádali o vrácení majetku na základě zákona o odškodnění obětí holocaustu. Čtyři kusy nábytku dostali před šesti lety zpátky, jenže český stát jim zároveň znemožnil odvézt si věci po rodičích domů. Nábytek totiž vzápětí prohlásil za kulturní památku.
Protože nemohou s nábytkem svobodně nakládat, nabídli Tugendhatovi náhradní řešení – ať od nich stát nebo město Brno nábytek odkoupí. A pokud ho vrátí do opravené vily, nebudou za něj požadovat tržní cenu. Na nákup originálního zařízení vily ale nejsou finance.
„Nemáme peníze na to, abychom nábytek odkoupili,“ potvrdil ředitel Moravské galerie Marek Pokorný. „Rodina Tugendhatových učinila také nabídku statutárnímu městu Brno, jakožto vlastníkovi vily Tugendhat, na odkoupení toho nábytku. Orgány města Brna o této nabídce zatím nerozhodly,“ doplnil k aktuální situaci ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian.
Daniela Hammer-Tugendhat přesto neztrácí naději, že návštěvníci si ve vile budou moci prohlédnout nejen repliky. „Doufám, že v brzké budoucnosti bude odkoupení nábytku možné a originály se vrátí do vily,“ přeje si.
Veřejnost si bude moci funkcionalistickou stavbu, která se mimo jiné stala inspirací pro román Simona Mawera Skleněný pokoj, navržený na Man Bookerovu cenu, prohlédnout od 6. března.
