Enterprise míří do temnoty, film však není tmavý

Další film novodobé startrekovské série přináší bez nadsázky velkolepou podívanou. 3D efekt a půl hodiny záběrů pořízených speciální kamerou IMAX přitom úplně stačí, vibrující sedačky a vůně posílané do sálu nejsou zapotřebí. Musí se uznat, že režisér J. J. Abrams ve filmu Star Trek: Do temnoty znovu ukázal, že natočit velkej biják prostě umí. Mám za to, že po tomhle opusu se s ním smíří i mnozí z těch skalních přívrženců původního seriálu, kteří jeho předcházející snímek nepřijali. A když ne, nevadí. Je tu nová generace, která roste už na Abramsově vidění Star Treku. Ať chceme nebo ne, doba jde dál. I film jde dál. A pan režisér to „jenom“ respektuje.

Nespoutaný James Kirk, upjatý a pravidla respektující Spock, kapitán Pike, brblající lékař McCoy, samorostlý inženýr Scotty, mladičký navigátor a „zaměřovač“ Čechov s kouzelným ruským přízvukem, pilot Sulu i krásná komunikační důstojnice Uhura jsou zase tady! S nimi další femme fatale, dcera zvrhlého federálního generála, doktorka Marcusová. A samozřejmě další postavy z různých stran barikády.

Na začátku nutno podotknout, že ti, kteří první, čtyři roky starý Abramsův Star Trek neviděli, nejsou při sledování toho aktuálního o nic ochuzeni. Prostě jenom neví, odkud se některé postavy vzaly, z jakých prostředí pocházejí (i když někde je to vysvětleno i v tomto snímku), jak vypadala rvačka, díky které se seznámili James Kirk s kapitánem Pikem, kde se vzala nevraživost mezi Kirkem a Spockem ani třeba to, proč se lékaři na lodi Enterprise říká "Kostra“. Rozhodně to ale nevadí. Kdo ví, tak ví, kdo ne, nechybí mu to. Asi tak jako v dalších pokračováních českých Básníků: některé souvislosti se hodily, ale divák se bez nich obešel; každý díl fungoval bez ohledu na ten předchozí.

Minimálně v jednom ohledu je neznalost prvního Abramsova Star Treku při sledování toho druhého výhodou: odpadá stesk po vtipnosti a nadsázce, po záležitostech, kterými Star Trek z roku 2009 oplýval daleko více. Škoda. Uměřený, inteligentní humor nikdy neškodí – a ve filmu Star Trek: Do temnoty je ho málo. Vůbec se tenhle „díl“ bere možná až moc vážně. Tady přece nejde o ekologickou nebo mírotvornou agitku, boj dobra se zlem se vytratil někam na periferii toho, co by snad snímek chtěl sdělit. Chápu to: tvůrci zřejmě chtějí do kin přilákat mladší a mladší publikum. Film typu Star Trek stojí hodně peněz a produkce je chce dostat zpátky. To se dá přijmout. Ale trochu té srandy chybí; u „temnotního“ Star Treku se zasmějeme snad dvakrát, třikrát…

Ovšem technicky je snímek natočen bravurně. O jeho vizuální stránce jsem se už zmínil. Je úchvatná. Občas bere dech, vyvolává napětí, 3D efekt tady opravdu pomáhá. Je znát, že pan režisér točil s rozvahou, jak bude fungovat, kde jakou záležitost zplastičnit, kde zabrat detail a kde celek. Mimozemské civilizace a jejich planety jsou výtvarně zajímavé, interiéry vesmírných lodí i budov jsou navrženy s citem, žádná zbytečná tlačítka, přehršel páček a displejů, vše je používáno s mírou (jen ten budoucí Londýn, brrr!). Takhle nějak by to mohlo vypadat, řekne si divák.

Star Trek: Do temnoty - USA (2013), režie: J. J. Abrams, v kinech ČR od 06. 06. 2013
Zdroj: ČT24/Paramount Pictures

A sympaticky umírněné jsou i kostýmy. Masky jsou do určité míry dané startrekovskou tradicí. Budiž ke cti filmařů řečeno, že zlotřilci nepůsobí odpudivě už na první pohled – v tomhle nejdou tvůrci cestou jednoduché prvoplánovosti, jednání postav musejí přiblížit pomocí dialogů a psychologie. A daří se jim to. I příběh je v novém filmu složitější, zajímavější, má víc záhybů, ze kterých ale scenáristé s režisérem s přehledem a srozumitelně vybruslí. Základní motiv – honba za nebezpečným teroristou Khanem – má několik překvapivých zvratů a je obložen motivy doplňujícími, zpočátku možná trochu záhadnými, postupně však vysvětlenými.

Herci (Chris Pine, Simon Pegg, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Benedict Cumberbatch, Karl Urban, Alice Evová a další) panu režisérovi práci notně ulehčují. Jsou výborní, bez šarží, ke kterým by některé postavy mohly vést. Anebo obráceně: práce pana režiséra s herci je vynikající. K tomu není co více dodat.

Samostatnou kapitolou filmu jsou triky. Stručně řečeno: smekám před nimi. Do děje jsou zakomponovány nenásilně, přirozeně. Kdo umí, ten umí. A samozřejmě lépe se umí v situaci, kdy na to jsou peníze. A abychom nezapomněli – atmosféru filmu notně dotváří muzika Michaela Giacchina. Jistě by mohla existovat i sama o sobě, dovedu si představit večer strávený se samotným soundtrackem z filmu.

Co říci závěrem? Chválil jsem dost, tak taky nějaké námitky. První: délka filmu. Dvě a tři čtvrtě hodiny jsou zbytečné. Pod dvě by se to vešlo. A druhá: příliš mnoho násilí. Šlo by to i bez něj. Proč se pořád fackovat, kopat, mlátit tyčemi, proč po sobě stále střílet? Bez těchto scén by se snad film mohl dostat i na tu přijatelnou délku.

Star Trek: Do temnoty, USA, 2013. Režie: J. J. Abrams. Scénář: Roberto Orci, Alex Kurtzman. Kamera: Daniel Mindel. Hudba: Michael Giacchino. Hrají: Chris Pine, Benedict Cumberbatch, Zoe Saldana, Alice Eve, Karl Urban, Simon Pegg, Zachary Quinto a další.

Premiéra v českých kinech: 6. června 2013

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
včeraAktualizovánopřed 15 hhodinami

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025

Chrám Hagia Sofia čeká velká rekonstrukce, má odolat i zemětřesení

Jedna z nejznámějších sakrálních staveb světa, istanbulská Hagia Sofia, má před sebou jednu z nejrozsáhlejších renovací ve své dlouhé historii. Turečtí experti chtějí opravit a zpevnit její kupole tak, aby lépe odolaly případnému zemětřesení. Patnáct set let starý kostel přeměněný na mešitu patří k nejnavštěvovanějším památkám. Otevřená veřejnosti má zůstat i během stavebních prací.
16. 4. 2025
Načítání...