Děvčátko - křehké vánoční kázání v divadle Studio DVA

V adventním čase přichází s divadlem Studio DVA Děvčátko - Vánoční příběh, nový muzikál bez okázalosti a početné company. Zrodil se už v létě, v autorské líhni Kryštofa Marka, talentované skladatelské a dirigentské osobnosti, jejíž záběr zasahuje nejen do populární muzikálové, ale i do klasické a jazzové scény. Melancholické vyprávění vzniklo na motivy Hanse Christiana Andersena a doprovází ho živý orchestr, řízený autorem.

S nápadem andersenovského námětu přišel producent divadla Michal Hrubý, režisér a autor scénáře Šimon Caban hru situoval do Londýna a dopsal i některé postavy. Hudba je podle Kryštofa Marka zcela rozprostřena pod texty a příběh více svírá, než tomu bylo u jeho předloňské Vánoční koledy, kde „medailonky různých hudebních stylů“ interpretovaly známé herecké a pěvecké osobnosti.

Muzika s texty vznikala asi dva měsíce, další měsíc trvala práce na orchestrálním aranžmá. Výsledek je působivý, místy až meditativně, hudba se nad scénou pevně klene zrovna jako kovový most dekorace. „Léto je skutečně ideální čas pro vánoční tématiku. Je skvělé, že představení doprovází živý orchestr. Nebývá to totiž v těchto muzikálových končinách moc zvykem,“ pochvaluje si Kryštof Marek.

Děvčátko - vánoční příběh / Petr Stach, Zuzana Mauréry, Ivana Chýlková
Zdroj: Studio DVA/Václav Beran

V průběhu muzikálu bychom si mohli uvědomit, co máme a co je opravdu důležité. Dílo je syntetickým kázáním. Na „kůru“- mostu sedí orchestr, klávesy Sáry Bukovské zdola z jeviště kotví aktéry ve vzdušném koridoru a jsou spolehlivou spojnicí s dirigentem. Scéna má dva břehy, rozděluje bohaté a chudé, uprostřed studená Temže. Z nebe do řeky padají třpytivé hvězdy. Ze stejné výšky na vodu shlížejí Štěstěna a Anděl. „Nepřipadá mi až tak nadpřirozená. Někdy se jí nedaří, je unavená, zaspí…“ říká Zuzana Mauréry o své rozverné postavě Štěstěny.

V Děvčátku mají všechny figury lidský rozměr, včetně ironického Anděla Moniky Absolonové nebo dívenkám nebezpečného pána jménem Sám (Kryštof Hádek / Michal Slaný). „Prázdnota, nuda a pohodlí, to všechno mám. Peníze v polštářích prachových…“ Oživením jsou skutečná kouzla herce a iluzionisty Romana Štabrňáka, který je herecky jen málo využit, funguje spíše jako mužný typ. Idylu šíří zpěvná babička Marty Vančurové, kterou v podobných souvislostech nevídáme. „Štěstí není nic, co bys mohla vlastnit,“ zpívá babi. Ivana Chýlková v roli matky zkušeně šije do rytmu hudby na šlapacím šicím stroji.

Děvčátko - vánoční příběh / Monika Absolonová
Zdroj: Studio DVA/Václav Beran

Zvláštní postavení má v ději role Mráze, bledého pouličního houslisty (Peter Strenáčik / Michal Slaný/ Vladimír Javorský). Především alternacemi Strenáčika či Javorského získává anatomií a ostrými rysy. Pasáže dialogů a duetů Mráze s hlavní představitelkou Lucií (Jana Stryková / Zuzana Stavná) patří k nejlepším a nejkřehčím kouskům. „Jsi ledový motýl a díky tvým kouzlům teď mohu jít dál. Buď pozdraven milý, tvůj dar je to nejhezčí, co mi kdo dal.“ Jana Stryková v premiéře s pokorou sloužila konceptu a na prknech působí skutečně jako plachá dívenka.

Přiznám se, že od scény Šimona Cabana a kostýmů Simony Rybákové bych vzhledem ke struktuře hudební složky čekala vzletnější uchopení. Vizuál je promyšlený, ale doslovný (až na skvělé vitráže - projekce ve vánočních oknech, pohyb ledových ker led diodami a efekty ohně), kostýmní výprava anglikánská, konzervativní. Na členitou scénu s točnou se choreografie (Jana Hanušová) už moc nevejde, zůstává v náznacích jednoduchých sestav.

Děvčátko - vánoční příběh / Marta Vančurová, Jana Stryková, Ivana Chýlková, Petr Stach
Zdroj: Studio DVA/Václav Beran

Historka o chudé dívce prodávající sirky byla prvně publikována v „domácím kalendáři“ pro rok 1846. U nás se Děvčátko se sirkami, spojené s dalšími motivy z pohádek Hanse Christiana Andersena, dočkalo v roce 2009 baletní podoby na scéně Stavovského divadla. Před dvěma lety se s ním prostřednictvím loutek v Hradci Králové potkalo Divadlo Drak. Studio DVA se zaměřilo na propojení zpěváků s činoherci, které muzikálu dodává osobnostní pestrost. Některá intonační úskalí nahradí emoce v hlase nebo transpozice do potřebné hlasové polohy.

„Třpytivé konečky prstů, ze slzí krůpěje ledu. Ve světle zimního slunce perly se kutálí v prvotním sledu.“ Děvčátko? Má jemnou energii a je ideální pro rodiče nebo prarodiče s dětmi (rozumná časovost dvou hodin včetně pauzy) nebo ty, kdo blýskavé muzikálové „show parády“ moc nemusí. Kde? V elegantním interiéru někdejšího kina Blaník, v nové metropolitní scéně divadlo Studio DVA, v Paláci Fénix na Václavském náměstí v Praze - ještě v průběhu celého prosince.

Vydáno pod