Praha – Výrazná představitelka svébytné podoby poezie Vladimíra Čerepková zemřela před osmi měsíci ve Francii. Dnes byl její popel uložen na pražském Břevnově. Nakladatelství Torst básnířku připomíná knihou Nabíledni prázdno, kterou u této příležitosti vydalo.
„Jsem zde a všude a nikde jinde“
Poslední cesta básnířky Vladimíry Čerepkové (zdroj: ČT24)
Vladimíra Čerepková (1946–2013) zemřela loni v srpnu v Paříži zcela bez příbuzných. Právě její český nakladatel inicioval převoz ostatků do rodné země básnířky a pro jejich uložení zakoupil hrob. U této příležitosti zároveň vydává knihu. Verše z pozůstalosti autorky, obsáhlá fotografická část i rozhovory, které ve svém životě poskytla, mapují její životní cestu od roku 1963 až do smrti.
- "Vladimíra byla bytost živelná, dá-li se mluvit o nějakém náboženství, pak jejím byla jistá forma panteismu. Jsou verše, které tuto její náturu vyjadřují: Zatékám do oken rozlehlých, do říše sadů nádherných se někdy vracím zpět. Jsem zde a všude a nikde jinde," zavzpomínal na básnířku na dnešním rozloučení její přítel z francouzského exilu Petr Fleischmann.
Část dětství prožila v dětských domovech, poznala pasťák i psychiatrickou léčebnu. Pracovala jako číšnice nebo třídička papíru. Záchranou se jí stala četba a psaní poezie. V patnácti si jí všimli studenti FAMU, kteří její básně přepsali a šířili po Praze. Její verše se četly ve Viole, přátelila se s Evou Olmerovou, Jiřím Stivínem. František Hrubín ji nazval českým Rimbaudem.
Hrob Vladimír Čerepkové na pražském Břevnově
- "Rozhodně nepsala básně prvoplánové. Myslím, že její přiřazení k beatnikům je dost zavádějící. Poezie amerických básníků v 60. letech sice určitě dala impuls jejímu životnímu pocitu, ale její poezie byla vždycky jiná. Daleko složitější. Stěží bychom ji zařadili do nějakého proudu," domnívá se redaktor knihy Jan Šulc.
Její první knižní sbírka Ryba k rybě mluví vyšla v roce 1969, půl roku poté, co Čerepková odešla do Francie se svým tehdejším manželem, bolivijským novinářem. I v exilu se živila příležitostnými pracemi – batikovala látky a také ošetřovala ochrnutého spisovatele Jana Čepa. Publikovala v pařížském Svědectví nebo newyorských Proměnách. Do Prahy se poprvé vrátila v devadesátých letech. Nakladatelství Torst vydalo její dílo ve sbírkách Básně a Zimní derviš.