Ostrava - Účastníci mezinárodního festivalu vizuálního umění ve veřejném prostoru Kukačka rozseli po Ostravě zvláštní objekty. Organizátoři z Fakulty umění Ostravské univerzity se inspirovali parazitismem kukačky obecné, která snáší vejce do cizích hnízd. Podobně jako tento pták se také někteří umělci neptali majitelů míst, která si vybrali, jestli o jejich umění stojí. A tak například sochu tvořenou slovem PATŘIT, kterou Dušan Záhoranský umístil bez povolení na bezúčelném podstavci před Obloukem v Ostravě-Porubě, už nikdo neuvidí. Vedení obvodu ji rychle odstranilo. S možným nepochopením umělci předem počítali.
Dlouho nevydržela ani instalace sochařky Šárky Mikeskové s názvem Vzpomínáme. Symbolickým betonovým náhrobkem s křížem autorka připomenula, že doby, kdy historické centrum Ostravy žilo, jsou pryč. Obchodníci se stěhují do nedalekého centra Karolina a lidé za nimi. Náhrobek tam nezůstal ani týden, někdo ho zničil. Zmizet musel i žebřík, který jeden účastník festivalu instaloval na zchátralou historickou budovu obchodního domu Ostravica-Textilia - symbolu úpadku a neschopnosti s tím něco udělat.
Krmelec z přírodního topinamburu ve tvaru industriálního plynojemu, který umístil Jan Krtička v periferní krajině u opuštěného dálničního viaduktu, kam zabloudí spíš lesní zvěř než člověk, snad vydrží déle. Šanci má i model skandinávské krajiny s románským kostelem, kterého si může všimnout jen ten, kdo ho bude hledat, přestože je v místě, kterým prochází davy lidí. Skandinávskou mikrokrajinu autor umístil na lampu lávky pro chodce, která vede do nového obchodního centra Karolina, kde to na rozdíl od historického centra žije. „Jde o ideu poutního místa, které není dosažitelné. Ta lávka je novodobým poutním místem. Tudy chodí daleko více poutníků než k nějakému kostelu,“ vysvětluje autor Libor Novotný.
Zřejmě z obav, že jde o rasistickou provokaci, musely zmizet také černé a bílé vlajky, které umělecká skupina BlackMedia zasadila do rezivějících držáků na prapory na cihlových domcích bývalé dělnické kolonie v Ostravě-Vítkovicích. Cílem bylo připomenout, že doby, kdy jsme ve svátečních dnech zdobili domy vlajkami, jsou pryč.
„Je to přirozené, že pro některé věci lidé nemusí mít pochopení. A jsme si samozřejmě vědomi, že se pohybujeme na hranici legálnosti,“ uvedl jeden z organizátorů festivalu - historik umění Tomáš Knoflíček. Přesto si myslí, že i takto krátkodobý průnik do veřejného prostoru má smysl. „Dopad na veřejnost je i tak dostatečně silný. Tím, že některé věci nejsou legální, ještě více vybízejí k diskusi, otevírají debatu o významu současného umění,“ řekl Knoflíček.
Festival Kukačka se v Ostravě koná popáté. Letos organizátoři zvolili jako ústřední téma nemísta a prázdné prostory, kterých je v Ostravě více než jinde. Proto si také autor jedné z největších instalací Jan Zdvořák vybral halu vítkovického nádraží postaveného podobně jako nádraží v Havířově v bruselském stylu. Podobně jako to havířovské chátrá a hrozí mu zánik, přestože je podle památkářů, kteří marně usilovali o zapsání budovy do seznamu kulturních památek, velmi cenné. Většinu vlaků dopravce odklonil a nádraží je skoro opuštěné. Chodí se tam schovat hlavně bezdomoci. Instalace ze dřeva a provázků připomíná sklad dřeva a umocňuje provizorium tohoto místa. Zatím dílo nikomu nepřekáží. A v Sadu Milady Horákové stále stojí další objekt - velký dřevotřískový kontejner, který připomíná, že ještě v sedmdesátých letech tam bylo krematorium.
S postupným zánikem díla se musí smířit například Helmut Smits z Holandska, který si pohrál se skupinou stromů v centru města - prořezal je v linii se šikmou střechou vedle stojícího domu. Svá díla pohodilo v Ostravě 23 autorů z Česka, Slovenska, Holandska a Německa. Zájemci si je mohou obejít podle mapy, která je na internetových stránkách Kukačky.
