Brno – Jediný soubor rukopisů, který se ze švédské kořisti vrátil domů, vystavuje Moravský zemský archiv v Brně. Listiny, které švédská armáda odvezla za třicetileté války, se do Česka vrátily v 19. století. Tehdy si je ve Vídni prohlédl císař František Josef I., poté skončily v archivu. Moravský zemský archiv v Brně je nyní vystavil - pro veřejnost vůbec poprvé.
Archiv vystavuje rukopisy ze švédské kořisti. Poprvé po 140 letech
Je poměrně známou skutečností, že na konci třicetileté války odvezla švédská armáda z českých zemí velké množství vzácných rukopisů, které získala jako válečnou kořist. Jen málo známé ovšem je, že se v roce 1878 podařilo zásluhou moravského historika Bedy Dudíka získat malý soubor těchto unikátů zpět. Listiny teď představuje Moravský zemský archiv v Brně na výstavě s názvem Navrácená švédská kořist.
„Tyto svazky ještě nikdy nebyly vystaveny takto v celku. Naposledy je pohromadě, jak je dnes uvidí návštěvník, viděl císař František Josef I.,“ potvrdila ředitelka Moravského zemského archivu v Brně Kateřina Smutná. Mezi knihami jsou opravdové skvosty. „Upozornil bych jednak na bibli, která byla vlastnictvím Bočka z Kunštátu, staršího syna českého krále Jiřího z Poděbrad. Je mimořádná svojí výtvarnou výzdobou. A taky je zajímavý rukopis Legendy o svaté Kateřině, což je jediný exemplář tohoto mimořádného literárního díla. Kniha ukazuje vysokou úroveň českého jazyka a kultury v polovině 14. století,“ popsal Tomáš Černušák z oddělení správy a zpracování fondů archivu.
Podle něj je ale navrácený soubor pouhým zlomkem toho, co Švédové z českých zemí odvezli. Jednotlivé vypleněné knihovny tehdy obsahovaly desetitisíce svazků.
Zmizely císařské sbírky i Ďáblova bible
Švédská armáda na českém a moravském území operovala na sklonku třicetileté války. Ze zabraných měst a sídel duchovenstva i šlechty pak systematicky odváželi cennosti. Do švédských rukou tak padly třeba stříbrné rakve Pernštejnů z Doubravníka i velká část rudolfinských sbírek, z níž zmizely stovky obrazů, soch a dalších cenností. Byly to však většinou knihy, které byly nejlépe transportovatelné. Švédové odvezli třeba fondy zámecké knihovny Ditrichštejnů z Mikulova, knihy z pražských císařských sbírek a fondy z jezuitské knihovny v Olomouci. Nejznámější knihou z této kořisti je tzv. Codex gigas, obrovská kniha, jejíž vznik je datován rokem 1200 a ke které se váže pověst, že ji prý za jednu noc napsal sám ďábel. Odtud i přízvisko Ďáblova bible. Kniha je výjimečná svými rozměry: na výšku má téměř metr a je tak největším středověkým rukopisem na světě.
GALERIE
Codex Gigas je největším středověkým rukopisem na světě autor: Radek Petrášek, zdroj: ČTK
Naprostá většina uloupených knih později shořela při požáru paláce a knihovny ve Stockholmu. Málem tak skončila i Ďáblova bible, která byla v poslední chvíli vyhozena z okna třetího poschodí. Prasklé desky knihy dodnes tuto událost připomínají. Codex Gigas se do Česka dočasně vrátil v roce 2008, kdy ho vystavilo pražské Klemetinum. Za 300 let opustil Codex gigas Švédsko jen třikrát – před pražskou výstavou to bylo na výstavy do USA do Berlína. Dnes je kniha opět umístěna v budově Švédské královské knihovny.
Zapálený historik nakonec uspěl
Čeští vědci se o studium ukořistěných tuzemských rukopisů zajímali už od 18. století. Rajhradský benediktin Beda Dudík kvůli nim podnikl cestu do Skandinávie a po návratu začal usilovat o navrácení 21 rukopisů jednoznačně české provenience. Uspěl až po více než 20 letech.
V roce 1877 švédský král i vláda projevili ochotu vydat rukopisy, pokud o ně požádá rakouský císař a pokud Královská knihovna ve Stockholmu odměnou obdrží soubor luxusních soudobých tištěných knih. V následujícím roce Dudík oficiálně převzal 23 rukopisů a dva staré tisky. Ze Stockholmu putovaly nejprve do Vídně, aby si je mohl prohlédnout císař František Josef I. Poté skončily v Moravském zemském archivu.
GALERIE
videogallery_486818
Celý soubor se tak veřejnosti ukazuje vůbec poprvé. Expozice Navrácená švédská kořist potrvá v budově archivu až do Vánoc. „Knihy nemohly být vystaveny jinde než v prostředí archivu, protože je zde zima a malá vlhkost, jakou rukopisy potřebují,“ uzavřela Smutná.