Silničáři se rozhodli, že změní složení betonu, který pokládají při stavbách dálnic. Poslední čtvrtstoletí se snažili o jeho co nejrychlejší tvrdnutí, jenže se ukázalo, že se pak na povrchu tvoří praskliny. Beton je tak potřeba dřív opravovat.
Recepturu betonu čeká změna. Při současné praxi se na dálnicích objevují praskliny
Konec popraskaným silnicím? (zdroj: ČT24)
Odlišný beton, než jaký se pokládal dosud, použili na staveništi u Přerova. Nyní pomocí čidel sledují, co se s ním děje. „Ústředna nám vyhodnocuje hodnoty z použitého cementobetonového krytu. Informace o stavu betonu odcházejí každou hodinu na ČVUT do Prahy,“ vysvětluje ředitel úseku kontroly kvality Ředitelství silnic a dálnic Jiří Hlavatý.
„Jedna sada čidel je ve spodní vrstvě, to znamená zhruba nějakých 16 centimetrů od povrchu, a druhá je v horní vrstvě, zhruba čtyři centimetry od povrchu cementobetonového krytu,“ dodává Hlavatý.
Poškozená dálnice D5 (ilustrační foto)
Už od devadesátých let se v Česku pokládá beton namíchaný tak, aby co nejrychleji tvrdnul. Jenže třeba na D5 u Plzně po dvaceti letech provozu na některých místech popraskal tak, že už ho museli vyměnit. První přestavěný úsek D1 otevřeli před čtyřmi lety a už teď se na něm také objevují praskliny.
Životnost dálnic by mohla být dvojnásobná
Odborníci na beton se nakonec shodli na tom, že bude potřeba recepturu betonu změnit plošně na všech nových stavbách. „Trošičku zpomalíme tuhnutí, budeme muset hlídat obsah vody a myslím, že to dokážeme,“ předpokládá ředitel z Výzkumného ústavu maltovin Praha Jan Gemrich.
To, jak bude změna úspěšná, rozhodne o životnosti nových dálnic. Teď se počítá minimálně s pětadvaceti lety, přitom by mohla být až dvojnásobná.