Kyjev - Ukrajina je na pokraji státního bankrotu. K přežití bude letos a příští rok potřebovat minimálně tři čtvrtě bilionu korun. Ministr financí už požádal partnery o úvěr, řešením by bylo také uspořádat mezinárodní dárcovskou konferenci za účasti dalších zemí a organizací včetně Mezinárodního měnového fondu. O tom, že je připravená pomoct i Evropské unie, zase v Kyjevě Ukrajince ujišťovala šéfka evropské diplomacie Ashtonová, která se snaží navázat na jednání o asociační dohodě. Rusko naopak pohrozilo Kyjevu, že na sblížení Ukrajiny s EU by mohlo reagovat zvýšením cel ve vzájemném obchodu. Ukrajina se také obává zdražení ruského zemního plynu. V energetice už ale nabídli Ukrajině konkrétní pomoc zástupci Visegrádské čtyřky, která by mohla Ukrajině dodávat plyn zpětně ze západu na východ.
Ukrajinská ekonomika trpí, pociťují to už i čeští exportéři
Obrovské dluhy před sebou tlačilo už několik ukrajinských vlád, které uměle nadhodnocovaly hřivnu, aby vlastní dluhy zlevnily. Současná situace přitom dluhy jen prohloubí. Podle tamního ministra financí bude země potřebovat pomoc ve výši 35 miliard dolarů, tedy skoro 700 miliard korun.
„Ukrajina má rezervy asi 18 miliard dolarů, s tím, že musí za letošek refinancovat dluhy asi za 6 miliard dolarů,“ zmírňuje odhady investiční bankéř Ondřej Jonáš s tím, že ukrajinské dluhopisy na burze dnes rostly.
„Ukrajinský dluh se skládá z více stran, například jen za ruský plyn a další komodity Ukrajina dluží miliardy dolarů. Ale není to to hlavní. Největší problém je, že peníze chybějí jednoduše ve státní kase,“ vysvětlil ekonomický redaktor ČT Miloš Minařík s tím, že Ukrajina dlouhodobě nemá finance na běžné hospodaření státu. „Státní příjmy jsou nižší než výdaje, a tak si musí půjčovat v zahraničí. No a tyhle půjčky samozřejmě mají nějakou splatnost, ta teď bude končit. Takže Ukrajina si na to potřebuje znovu půjčit,“ dodal Minařík.
Jeden z předních ukrajinských politiků, kandidát na nového premiéra Arsenij Jaceňuk dnes před poslanci prohlásil, že státní pokladna je rozkradena a země se nalézá na pokraji bankrotu. „Nemáme čím platit dlouhodobé závazky,“ prohlásil.
Ukrajina má podle Jaceňuka dvě možnosti, jak pokrýt dluhy - půjčit si na volném trhu v dluhopisech, což je ale vzhledem k současným problémům země extrémně nevýhodné, nebo hledat půjčku za výhodnějších podmínek od jiných partnerů.
„Ekonomická podpora je vyjádřením podpory politického řešení,“ myslí si poslanec Evropského parlamentu Libor Rouček (ČSSD).
„Dlouhodobě jedná země hlavně s Mezinárodním měnovým fondem a EU, ale také s Ruskem. S tím ještě bývalý kabinet před koncem roku vyjednal půjčku pro letošek ve výši 15 miliard dolarů. Rusko ale poslalo jen 3 miliardy a pak čerpání přerušilo kvůli eskalaci nepokojů s tím, že další peníze pošle, až bude v zemi pořádek. No a ten pořádek, který by se Rusku líbil, jak víme z posledních zpráv, nenastává, spíš naopak. Takže Ukrajina teď hledá podporu na západě,“ uzavřel Minařík.
Na další vývoj Ukrajiny napjatě čekají i české firmy. Vzájemný obchod Česka s Ukrajinou před současnou politickou krizí několik let po sobě rostl. Loni se na Ukrajinu vyvezlo zboží a služby za víc než 30 miliard korun. Nejčastěji jde o díly a příslušenství motorových vozidel. Opačným směrem se vozí hlavně železná ruda. Problémy měly v posledních dnech třeba přepravní společnosti: kromě jiného díky dočasným blokádám hraničních přechodů s Polskem. Smlouvami stvrzené obchody českých podniků zatím většinou běží - řada projektů, o kterých se teprve jednalo, je ale momentálně pozastavená. Od cest na západ Ukrajiny nyní obchodníky zrazuje i komora zaměřená právě na státy bývalého Sovětského svazu.
Ukrajinská ekonomika byla druhou největší v rámci Sovětského svazu, nastolení tržní ekonomiky na počátku 90. let bylo ale velice bolestivé: zemi postihla hyperinflace, mnoho podniků zkrachovalo, privatizace probíhaly neprůhledně. V letech 1991–1993 klesla životní úroveň 5,6krát a spotřeba základních výrobků se propadla na úroveň let 1952–1955, kdy země ještě překonávala děsivé škody způsobené druhou světovou válkou. Zatímco ještě v roce 1992 byla podle měřítka parity kupní síly Ukrajina zhruba na stejné úrovni jako sousední Polsko, dnes je polská ekonomika dvakrát výkonnější než ta ukrajinská. Situace se částečně stabilizovala po roce 1996 po zavedení nové měny, ukrajinské hřivny.
V posledním desetiletí ukrajinská ekonomika nastoupila poměrně rychlý a stabilní růst (HDP v roce 2007 vzrostl o 7,3 %). Na podzim roku 2008 ale zasáhla zemi celosvětová finanční krize a Ukrajina společně s Maďarskem přijala mnohamiliardový úvěr od MMF, program ale rychle zkrachoval kvůli neschopnosti ukrajinské vlády dosáhnout hlubších reforem. V roce 2009 tak zdejší ekonomika klesla o 15 %, čímž se zařadila mezi nejhůře prosperující ekonomiky světa. Po dohodě s MMF v roce 2010 následovaly pro Ukrajinu dva roky ekonomického růstu a především úspěšného exportu, pomoc MMF ale opět ztroskotala na neochotě vlády k reformám, především v oblasti obchodu se zemním plynem. Rok 2012 proto byl pro Ukrajinu rokem ekonomické recese.
Dvě Ukrajiny: realita nejen kulturní, ale i ekonomická
Západ Ukrajiny je převážně agrární a platy jsou tu nižší. Většina obyvatel hovoří ukrajinsky, nikoli rusky a oblast je více nacionalistická. Lidé, kteří často dojíždí za prací do zahraničí, vidí svou budoucnost v integraci s Evropou, rozvoji obchodu a investicích.
Na průmyslovém východě země, který je Janukovyčovou domácí půdou, žije především proruské a ruskojazyčné obyvatelstvo podporující integraci s Ruskem. Z Doněcké oblasti, která je hlavním tahounem těžkého průmyslu, pochází i Janukovyč. Zdejší průmysl je zaměřený na těžbu uhlí a ocelářství a mnohé podniky jsou spíše pozůstatkem sovětské éry než konkurenceschopnými firmami. Přesto jsou tu platy vyšší než ve zbytku země. „Regiony jako Donětsk, Donbas nebo Charkov jsou černou dírou, která z ukrajinského rozpočtu víc vysává, než do něj přináší,“ upozornil Alexander J. Motyl.
Dlouhodobým problémem je Krym. Na Krymském poloostrově, který byl do roku 1954 součástí (sovětského) Ruska, se šíří návrhy na připojení k Rusku. „Tato situace vyvolává emoce jak na straně Rusů, tak na straně Ukrajinců a mohla by být jablkem sváru (…) I uvnitř Ruska existují poměrně ostré diskuze dokonce i na půdě parlamentu, zda Krym je, nebo není ruský a zda Rusové jako takoví neporušili vlastní ústavu, když souhlasili s tím, že bude Krym při rozdělení SSSR i nadále v rukou Ukrajiny,“ uvedl bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý. Právě rozhodnutí o darování Krymu Ukrajině z padesátých let může být právně zpochybnitelné.