Auta s dieslovým motorem mají před sebou v Evropě nejistou budoucnost. V Německu hned několik velkých měst plánuje opatření, podle kterého nebudou smět auta s naftovými motorem vjíždět do centra. Omezení chystá také Francie a v obou zemích tak klesají ceny dieslových aut. To může být lákadlem pro české řidiče. Podle českých autobazarů ale příliv takových aut zatím nehrozí. Kupovat ojetinu se navíc nemusí ani vyplatit.
V jednom autobazaru v německém Heidenau, zhruba třicet kilometrů od českých hranic, prodávají něco přes 60 vozů, z toho asi polovina je s dieslovým motorem. Těch se tady ale brzy může objevit víc. A protože v Česku regulace pro naftové motory neplatí, mohly by některé vozy zamířit právě sem.
„Hrozí, že se významně změní poměr individuálně dovezených ojetých vozidel vůči novým, což by mohlo způsobit další stárnutí vozového parku,“ varuje mluvčí Svazu dovozců automobilů Josef Pokorný.
Podle mluvčího Auto ESA Pavla Foltýna, loni poprvé autobazar zaznamenal, že stoupá zájem o benzínové motory. „Neznamená to ale, že by zájem o naftové motory klesal, ony rostou počty prodejů celkem,“ konstatuje Foltýn.
Auta vozí i ze zahraničí, i když jde jen o pár procent jejich nabídky. Lidé se zajímají spíš o domácí vozy, u kterých lze lépe ověřit historii. Ani tady neočekávají, že by se počet dovezených aut po zahraničních zákazech souvisejícími s naftovými motory, výrazně zvýšil.
„Je potřeba si uvědomit, jak často potřebujete jet do centra autem. Kdyby byl majitelům vjezd znemožněn, tak asi spíš zvolí jinou formu dopravy, než aby hned prodával auto,“ vysvětluje Foltýn.
V Česku se ročně prodá asi šest set tisíc ojetých vozů. V nabídkách jsou už i ty ekologické.
Průměrné stáří aut v Česku je 14,26 let. V národním registru jich je teď 5 milionů a 600 tisíc, což je o téměř čtvrt milionu více než v roce 2016. Podle informací společnosti Cebia, která sleduje trh s auty, se ojetých aut loni prodalo třikrát víc, než těch nových. S koupí ojetého vozu jsou ale stále spojená i rizika. Na trhu se objevují pořád auta se stočenými najetými kilometry nebo upravená po nehodách.
Přestože řada autobazarů nabízí nejrůznější novinky v oblasti ověření historie vozů a dalšího servisu, jednotný registr se zaručenými informacemi, který mají například na Slovensku, v Česku stále chybí.
I autobazary si ověřují historii kupovaného vozu
V případě běžného rodinného auta k prodeji by inzerát zněl asi takto: stáří 15 let, přes 200 tisíc ujetých kilometrů a cena 45 tisíc korun. Auto, které na první pohled vypadá dobře, může ale mít skryté vady. Proto některé autobazary dřív než vůz vykoupí, auto prohlédnou a ověřují jeho historii. V zásadě jde o malou obdobu STK.
„Probíhá také kontrola technického stavu. Ta zahrnuje nejen zkušební jízdu, ale zvedneme auto na zvedák, podíváme se na stav podvozku jako celku, na stav pružin, brzd a samozřejmě výfuku,“ vysvětluje Foltýn.
Neodborné zásahy do konstrukce, stočené najeté kilometry a exekuce jsou hlavními důvody, proč autobazary ročně odmítají vykoupit až dvě stě tisíc aut. U těch, která pak prodávají, garantují i jejich technický stav, historii, pojištění na skryté vady a certifikát legálního původu auta. Přesto některé případy, kdy zákazník reklamuje ojetý vůz, končí neúspěchem.
„Tady si myslím, že už se to trochu zlepšilo, než jako ze začátku, protože moje dcera, prodali jí tady auto – totální bouračka. Ve smlouvě měla, že bourané není. Jakmile odtud vyjedete, tak nemáte šanci,“ říká zákazník autobazaru. „Tam je potom problematické, jestli to je nebo není skrytá vada. I ten zákon to definuje dost vágně. Takže je nutné to řešit vždy konkrétně,“ vysvětluje výkonný ředitel Aureslab AAA-Auto Stanislav Gálik.
Problémové jsou koupě „z ruky“
Podobný servis při výkupu ale i prodeji aut nabízí i menší bazary. Každý kupující dostane smlouvu, servisní knížku, ale i historii najetých kilometrů. To vše v ceně. Za problémové však odborníci považují prodeje aut „z ruky“. Tam se každý kupující musí spolehnout na své schopnosti a možnosti.
Může volit například Cebii a ministerstvo dopravy. Obě jsou veřejně dostupné. U Cebie jde ale o placenou službu. V loni ji přesto vyžilo přes milion tři sta tisíc lidí. „Zhruba 35 až 40 procent vozidel, která my prověřujeme, vykazuje poměrně výrazné závady. Je to nejčastěji stočený stav tachometru,“ vysvětluje ředitel společnosti Cebia Martin Pajer.
Cebia má informace od servisů, prodejců aut, pojišťoven a bazarů. Ministerstvo dopravy čerpá z dat STK. Po zadání VIN kódu a data poslední kontroly ale zákazník zjistí jen počet ujetých kilometrů. „Aktuálně se to ještě nevztahuje na čerstvě dovezená auta ze zahraniční, nicméně plánujeme rozšíření,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Zdeněk Neusar.
Tedy došlo by k otevření národních registrů aut. V takovém případě by v tom českém šlo dohledat širší informace o vozu dovezeném například z Německa.
Slovensko zavedlo kontroly originality
Proti podvodným praktikám při prodeji ojetých vozů se snaží bojovat i sousední Slovensko. To zavedlo v roce 2005 kontroly originality, které jim mají zabránit. Kontrola zároveň posuzuje, jestli auto smí vyjet na zdejší silnice.
Kontroly provádí servisy s licencí, kterou dostávají od firmy pověřené státem. Ověřit rodokmen auta si pak může každý na internetu, když zadá identifikační číslo vozidla, tedy VIN kód. Loni takové prohlídky zjistily desítky nesrovnalostí. Vedle zasahování do identifikace motoru nebo dokladů kontroloři přišli na to, že po víc než třech stovkách aut, která se jim dostala pod ruce, se pátrá.
Cena kontroly se pohybuje v přepočtu kolem osmnácti set korun. Musí na ni všechna auta dovezená ze zahraničí, ta, která se na delší čas ocitla mimo evidenci, nebo když se třeba měnila barva karoserie.
To ale zároveň znamená, že v systému nejsou zdaleka všechny vozy, které je možné koupit třeba v autobazaru. Kontrola taky negarantuje, že dokáže odhalit všechny nezákonné zásahy. Pokud kupující přijde na nějakou nesrovnalost až zpětně, s reklamací se nemá kam obrátit.
