Povinné ručení je pro pojišťovny nadále ztrátové, náklady na ně o dvě miliardy korun převyšují vybrané pojistné. Průměrné pojistné stagnuje na úrovni 2800 korun. Ztrátové jsou pro pojišťovny přes zdražení stále zejména pojistky tahačů návěsů a mladých řidičů. Vyplývá to z analýzy, kterou představila Česká kancelář pojistitelů.
Ceny povinného ručení stagnují, pro pojišťovny je ztrátové
Události ČT: Pojišťovny hlásí kvůli povinnému ručení ztráty. Plošné zdražování se ale nekoná (zdroj: ČT24)
Pro pojišťovny ztrátové tahače návěsů přitom za posledních pět let zaznamenaly zdražení na pojistném o 15 procent (zhruba o 6300 korun) a velmi rizikoví mladí řidiči do 30 let si v posledních dvou letech připlatili průměrně 750 korun navíc.
I tak právě tyto skupiny motoristů nadále generují ztrátu v řádech stovek milionů korun, kdy náklady výrazně převyšují přijaté pojistné.
Viníci dopravních nehod věkově
„V Česku letos přibylo 183 tisíc pojištěných vozidel, vybrané pojistné tak vzroste o půl miliardy na celkových zhruba 21 miliard korun,“ upozornil pojistný matematik kanceláře Petr Jedlička. Loni náklady povinného ručení překročily vybrané pojistné o dvě miliardy korun, což značilo ztrátu produktu deset procent.
Letos očekává jen mírné zlepšení bilance na devět procent. Za nepříznivou bilancí je pokračující růst škod na zdraví a neodpovídající cenový nárůst nejrizikovějších segmentů, dodal.
„Co nejpřesnější vyhodnocení rizikovosti řidičů a stanovení adekvátní výše pojistného je pro pojišťovny naprosto zásadním tématem. V Česku se tak začínají objevovat nové pojistné produkty, které rozšiřují standardní rozlišovací kritéria,“ uvedl výkonný ředitel kanceláře Jan Matoušek.
Průměrné roční pojistné osobních aut
Největší revolucí na poli povinného ručení jsou tak platby podle vzdálenosti, jakou ročně řidič ujede. Letos poprvé je začala nabízet první česká pojišťovna. Sváteční řidič tak zaplatí méně než ten, který několikrát objede Evropu. Pojišťovně stačí nahlásit stav tachometru. Další novinky se chystají - třeba propojení pojišťoven s registrem řidičů. „Aby pojišťovna na základě těchto informací mohla riziko podle svého modelu zpracovat,“ dodal Jedlička.
Matoušek pak připomněl, že od roku 2015 byla zrušena povinnost nepojištěných motoristů přispívat na nepojištěné škody do garančního fondu ČKP. Co nezaplatí viníci nepojištěných škod, tak za ně uhradí pojišťovny, které tento náklad zohlední v pojistném. Nepojištění vinící obvykle zvládají uhradit zpět pouze 30 procent z částky, kterou za ně uhradí, zbytek za nepojištěné motoristy zaplatí pojišťovny. Jen na konci loňského roku musely pojišťovny přispět do fondu částkou 250 milionů korun a podobné příspěvky budou nezbytné pravidelně i v dalším období.
V Česku chybí nástroje, které přimějou nepojištěné zaplatit škody
V Česku podle Matouška chybí nástroj jak přimět ty, kteří riskují jízdou bez povinného ručení, aby přispěli na nepojištěné škody, na což doplácí poctiví motoristé. V Česku nadále jezdí 120 až 130 tiscí vozidel bez povinného ručení a ročně způsobí až tři tisíce nepojištěných škod za stovky milionů korun. Celkem má povinné ručení 7,5 milionu vozidel všech kategorií. Registrovaných vozidel je přes osm milionů.
Pojišťovny loni zvedly ceny povinného ručení v průměru o několik procent. Zdražení bylo individuální, takže nebourající řidiči změnu prakticky nepocítili. Průměrná cena povinného ručení se ani v první polovině letošního roku příliš neměnila a pohybovala se okolo 2800 korun.
Povinné ručení poskytuje třináct pojišťoven. Většina z nich sazby takzvaně segmentuje, tedy stanovuje podle věku a místa bydliště řidiče, stáří vozidla, objemu a výkonu motoru a dalších kritérií. Srovnání jednotlivých produktů pojišťoven je tak obtížné.
U některých případů není policie potřeba
Na vyšetření nehody mají pojišťovny podle zákona tři měsíce a dalších patnáct dnů na zaplacení. Požadavky vyřizují většinou rychleji. Problémy ale často způsobují sami řidiči chybným postupem bezprostředně po havárii.
Řada lidí tápe a jiní zase zbytečně volají policisty. Je potřeba se na ně obrátit tehdy, když je poškozen majetek někoho dalšího, někdo je zraněný nebo když oba řidiči odmítají vinu. Jinak by se na policisty měli obracet v případech, kdy je hmotná škoda nad sto tisíc. Jenže na takovouto částku může vyjít i ťukanec.
Ke čtvrtině nehod každopádně vyjíždí policie zbytečně. „Je to víc než 31 tisíc nehod, které jsme v roce 2015 řešili a u kterých policie vůbec nemusela být,“ uvedl ředitel dopravní policie Tomáš Lerch. Doplácejí na to i sami řidiči, a to až několikahodinovým čekáním na vyšetření nehody. Specializovaných aut totiž není neomezený počet, zpravidla jedno na okres.
Kde se bourá
Když se řidiči domluví, všechno řeší takzvaný euroformulář. Když ale jdou řidiči do sporu, hýbat autem se nedoporučuje. „Fotografie nestačí. Musím mít sprej, křídu, případně jiný prostředek, obkreslit to postavení a teprve pak auta odklidit,“ přibližuje Lerch.
Policisti musejí všechno zdokumentovat, a dvojnásob v případech, kdy je nějaké zranění. Na vyřízení nehody mají zpravidla třicet dnů. Ve složitějších případech to ale nemusí dodržet, což může zbrzdit i vyplacení peněz pojišťovnou.
Vydáno pod