„Do benzínu budeme přimíchávat méně biosložky, než kolik se původně dohodlo,“ oznámil německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel. Podobný názor mají i představitelé Francie a Velké Británie.
Odpůrci biopaliv argumentují tím, že jejich výrova je drahá a státy ji proto musí dotovat z veřejných zdrojů. Jejich cenu nevyváží ani vliv na životní prostředí. Ropy se pří jejich využití mnoho neušetří, protože při pěstování plodin sloužících k výrobě biopaliv musí pomáhat technika, která jezdí na benzín či naftu. Nevýhodou biopaliv je také to, že se při jejich výrobě spotřebovává řada potravinářských plodin. Kvůli tomu prudce zdražují některé potraviny.
Efekt biopaliv není příliš výrazný ani při snižování emisí oxidu uhličitého. Příznivý viliv má pouze etanol vyráběný z cukrové třtiny jako vedlejší produkt při produkci celulózy nebo bionafta pocházející ze zvířecího tuku či použitého stolního oleje. Nejběžnější etanol, který se vyrábí z pšenice a kukuřice, snižuje množství vypouštěného oxidu uhličitého oproti benzínu pouze o 13 procent.
Evropská komise se navzdory argumentům rebelujících států nechce rozšiřování využití biopaliv vzdát. „Jsme si vědomi nevýhod, které sebou přinášejí. Naše cíle ale kvůli tomu rozhodně nebudeme měnit,“ upozornila mluvčí komise pro životní prostředí Barbara Helfferichová.
Evropská komise prosazuje, aby se podíl bioložky přimíchávané do benzínu a nafty zvýšil do roku 2020 až na 10 procent. S nízkými náklady se podle ní dají potřebné plodiny pěstovat zejména v Bulharsku a Rumunsku.