Asi sedm miliard marek měli na konci loňska Němci doma v podobě mincí, zbytek tvořily bankovky. Starou měnu je v Německu i nadále možné bez omezení vyměňovat na všech pobočkách Bundesbanky podle oficiálního kurzu 1,95583 marky za jedno euro. Zejména u starších platidel z 50. a 60. let minulého století se to ale nevyplatí, neboť mezi sběrateli mají mnohem vyšší cenu.
Spolková republika přešla na společnou evropskou měnu k 1. lednu 2002. Řada Němců ji ale dosud nepřijala zcela za svou, neboť s markou spojuje léta prosperity a blahobytu jejich země. Prokázalo se to například při letošních otřesech eura spojených s problémy zadluženého Řecka, kdy se v Německu začaly ozývat hlasy volající po návratu ke „staré dobré marce“.
Německý internetový server s burzovními informacemi Börsennews na to tehdy zareagoval tím, že začal kotovat akcie kromě eur také v markách. Tuto praxi dodržuje dodnes. Podle představitelů serveru si opětovné zavedení marky přálo 40 procent jeho uživatelů.
Podle německé zpravodajské televize N-tv začaly už na konci roku 2004 starou měnu znovu přijímat obchody oděvního řetězce C&A. Loni tak prý v průměru za měsíc inkasovaly 150 tisíc až 200 tisíc marek. Na platby ve staré měně prodejny ale vrací jen v eurech.
