Nejpravděpodobnější vliv na to má vzdálenost těch barevných kontejnerů od bydliště. neměl by přesáhnout sto padesát metrů, podotýká Lucie Jedličková, šéfredaktorka Odpadového fóra.
Sběrné dvory
Správně by staré televize, ledničky nebo třeba kalkulačky, plné toxických ale i využitelných materiálů, měly skončit ve sběrných dvorech, kde se spotřebiče rozeberou na jednotlivé součástky, které se mohou dál využít. Zájem je třeba o měď z cívek, kabely nebo plasty.
"Jde o to, abychom ze sběrných míst řídili proces svozu. Vlastní logistikou sběr dovezli ke zpracovatelům, kteří z něj vytěží jak užitné materiály tak i ty škodlivé, říká Roman Tvrzník, generální ředitel společnosti Elektrowin.
Reportáž Vandy Kašové
Reportáž Vandy Kašové
Rozhovor s Romanem Tvrzníkem
Můžeme vrátit tam, kde jsme koupili
Ze zákona přitom musí starý spotřebič převzít i tam, kde si ho člověk koupil. Za to ostatně zákazník platí recyklační poplatek už při nákupu. Pro menší elektrospotřebiče jsou nově ve městech taky speciální červené kontejnery.
„Takové ty materiálově zajímavé komodity typu praček nebo i ledniček, ty se dají zpracovat v podstatě z devadesáti procent. Naopak u výrobků, které hodně obsahují plasty, tak ten podíl je někde okolo šedesáti procent,“ říká Tvrzník.
Naopak v třídění běžného odpadu patří Češi do lepší poloviny Evropy. Celkem se v Česku vytřídí dvanáct procent odpadu, v Německu je to ale až polovina.
