Na středečním jednacím maratonu se diskutovalo o rezoluci, která vyzývá vedení ITU, aby „podnikla nezbytné kroky k tomu, aby hrála aktivní a konstruktivní roli“ v řízení internetu. Rezoluce se odvolává na stanovisko z roku 2005, podle něhož je „dohlížecí pravomoc nad záležitostmi spojenými s internetem suverénním právem států“.
Pro Spojené státy a další západní země to znamená prozatímní porážku. Šéf americké delegace Terry Kramer slíbil, že se bude snažit směr daný rezolucí zvrátit a zabránit snaze podřídit internet vládám pod deštníkem ITU. USA jsou v čele boje proti dohodě, která by nedemokratickým vládám poskytla pod záštitou OSN a pod záminkou boje proti kybernetické kriminalitě široké pravomoci k regulaci internetu, jeho omezování a monitorování.
V americké delegaci jsou silně zastoupeny i technologické firmy jako Google nebo Microsoft, které bojují proti návrhu evropských telekomunikačních společností účtovat poskytovatelům internetu poplatky za přístup na trhy jednotlivých zemí.
V čele je Rusko, Čína a Saúdská Arábie
Porobení internetu vládám požadují hlavně země mimo západní civilizační okruh s více či méně autoritářskými režimy, jichž je v OSN naprostá většina. V čele požadavků na větší kontrolu internetu stojí Rusko, Čína a Saúdská Arábie. Jejich cílem je, aby se pravomoci ITU rozšířily z telekomunikací i na internet, nad nímž zatím organizace žádnou moc nemá.
USA, EU a další vesměs západní země se obávají, že zvýšení regulace by mohlo znamenat konec éry otevřeného internetu, který je řízen bez větších problémů směsicí soukromých podniků a neziskových skupin. Řada návrhů na regulaci internetu již vzbudila velký odpor ze strany zastánců svobody projevu a lidských práv.
Generální tajemník ITU Hamadoun Touré prohlásil, že rezoluce je součástí kompromisu, který dá západním zemím v připravované závazné dohodě většinu toho, co chtějí. Podle delegátů byla z navrhovaných znění dohody eliminována většina zmínek o kontrole internetu, nikoli ale všechny.
Podobnost s NWICO?
List The Wall Street Journal vidí v nynějším jednání o internetu podobu se snahou Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) uzurpovat si v 70. a 80. letech pod tlakem autoritářských rozvojových zemí, komunistického bloku a západních levicových liberálů kontrolu nad globálními médií v rámci takzvaného Nového světového informačního řádu (NWICO). Připomíná, že USA a Británie na to v 80. letech odpověděly svým vystoupením z organizace a vrátily se až po její důkladné reformě.
