Praha – Zákoník práce poměrně dobře chrání zaměstnance před zvůlí jeho zaměstnavatele, stanoví například maximální pracovní dobu i povinné přestávky. Skutečnost ale často bývá jiná, někteří zaměstnavatelé zákoník práce zcela ignorují. A jejich zaměstnanci ve strachu, že přijdou o práci, raději pracují víc hodin, než kolik jim zaměstnavatel platí.
Práci přesčas si někteří zaměstnavatelé pletou s otročinou
Paní Marcela pracuje jako pokladní u čerpací stanice. V práci je od šesti ráno do osmi večer. „Jsme sice povinni si psát dvakrát hodinovou přestávku, jenže pracoviště nemůžu opustit, nemám za sebe záskok, takže ve skutečnosti pracuji celých čtrnáct hodin,“ popisuje čtenářka Poradny portálu ČT24 paní Marcela. Na výplatní pásce je ovšem místo skutečně odpracovaných 210 hodin za měsíc uvedeno pouze 168 hodin a žádný zaplacený přesčas. „Já jsem člověk, který pracuje rád, ale v mém věku a navíc s hmotnou odpovědností je to velmi náročné,“ říká. A diví se tomu, že přesčasové hodiny nemá zaplacené, nebo aspoň vykompenzované pracovním volnem. „Má na takový postup zaměstnavatel vůbec právo? A mohu se případně nějak bránit?“ ptá se.
Podle právníků je prý právo na straně paní Marcely. „V tomto případě dochází jednoznačně k porušování ustanovení § 83 zákoníku práce, podle něhož délka směny nesmí přesáhnout dvanáct hodin,“ zhodnotil její případ advokát Pavel Nastis. Na tom nic nemění ani fakt, že papírově je vše v pořádku, protože podle evidence pracovní doby k překročení dvanáctihodinového limitu nedochází. Rozhodující je totiž skutečnost a ta je jiná.
„Kromě toho dochází také k porušování § 88 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně třiceti minut,“ doplnil advokát. Přestávka na jídlo a oddech sice podle zákoníku práce není pracovní dobou a do pracovní doby se proto nepočítá. Zaměstnanec na ni přesto má nárok a vyčerpat ji má fakticky, nikoliv jenom papírově, jako tomu je v konkrétním případě paní Marcely.
„I sám zaměstnavatel by si měl uvědomit, že po 14hodinové nepřetržité práci musí být zaměstnanec vyčerpaný, zvyšuje se tím riziko pracovního úrazu i riziko vzniku případných škod, paní pracuje s penězi a lehce se pak může splést,“ podotkl Nastis. Paní Marcele proto doporučuje, aby písemně vyzvala svého zaměstnavatele k tomu, aby upustil od dalšího porušování zákoníku práce. „Současně jí mohu doporučit, aby podala stížnost na oblastní inspektorát práce,“ dodal advokát.
Pamatujte si:
- Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.
- Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby.
- Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
- Zaměstnavatel je oprávněn nařídit zaměstnanci práci přesčas, ale jen z vážných provozních důvodů.
- Práce přesčas nesmí přesáhnout více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah je to možné pouze na základě dohody se zaměstnancem.
- Za práci přesčas náleží zaměstnanci příplatek ve výši 25 % mzdy. Příplatek zaměstnanci nenáleží, pokud je mzda sjednána již s přihlédnutím k práci přesčas nebo pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na poskytnutí náhradního volna místo příplatku.
- Pokud váš zaměstnavatel nedodržuje zákoník práce, obraťte se na inspektorát práce. A to buď telefonicky, e-mailem či osobně. Nejjednodušší je podat podnět elektronicky - formulář podání i s potřebným návodem najdete na webu inspekce práce.
Za porušení zákoníku práce až dvoumilionová pokuta
„V případech, kdy kontrola zjistí porušení povinností zaměstnavatele stanovených pracovněprávními předpisy, uloží inspektor zaměstnavateli opatření k nápravě zjištěných nedostatků,“ informoval náměstek generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce Jiří Macíček. Zaměstnavateli popřípadě může být ve správním řízení uložena pokuta. „Konkrétně u správních deliktů na úseku pracovní doby může pokuta v některých případech činit až dva miliony korun,“ upřesnil.
A konkrétní případ paní Marcely? Informace, které sdělila ve svém dotazu do Poradny portálu ČT24, nasvědčují podle Macíčka tomu, že její zaměstnavatel porušil své povinnosti hned několikrát:
- porušení povinnosti zaměstnavatele přihlédnout k tomu, aby rozvržení pracovní doby nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce - §81 odst. 2 zákoníku práce
- porušení povinnosti zaměstnavatele rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích - §90 zákoníku práce
- porušení povinnosti zaměstnavatele rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin - §92 zákoníku práce
- ustanovení o práci přesčas - §93 zákoníku práce
- porušení povinnosti zaměstnavatele vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením mj. začátku a konce odpracované směny včetně práce přesčas - §96 zákoníku práce
- neposkytnutí příplatku nebo náhradního volna za práci přesčas nebo ve svátek, neposkytnutí příplatku za noční práci nebo za práci v sobotu a v neděli - §§ 114, 115, 116, 118 zákoníku práce