U pomníku Ryszarda Siwiece, polského občana, který se v roce 1968 upálil na protest proti polské účasti na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, vznikla nástěnná malba. Připomíná okolnosti činu devětapadesátiletého úředníka a učitele, který je označován za první ze živých pochodní ve východním bloku protestujících vůči bezpráví sovětské okupace. Siwiec se upálil záhy po okupaci – 8. září 1968 během oslav dožínek na varšavském stadionu, zemřel čtyři dny poté.
Nástěnná malba připomíná protest Poláka Siwiece proti okupaci Československa
Ulici Ryszarda Siwiece na Žižkově má Praha od roku 2009 a v následujícím roce tam vznikl i jeho pomník. V ulici měl své sídlo Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který kvůli rekonstrukci sídlí v blízkém domě Radost. Vznik nástěnné malby inicioval Polský institut v Praze ve spolupráci s ÚSTR. Jeho budova je zvenčí v parteru pokryta dřevotřískovými deskami a na takto vzniklé ploše je nyní malba připomínající Siwiecovu oběť. Je umístěna do rohu, na jedné straně je portrét Siwiece, proti němu pak okupační tank bořící podloubí na náměstí jednoho z českých měst.
Náměstek ředitele ÚSTR Kamil Nedvědický v pátek řekl, že pro pomník bude ústav do budoucna hledat důstojnější místo, které by více odpovídalo Siwiecovu činu. „Jsem rád, že si můžeme znovu připomenout význam osobnosti Ryszarda Siwiece, ale i dalších osob, které se nikdy nesmířily jak s totalitními režimy, tak s tím, když stát či státy společně napadnou jiný stát a vnucují mu svou politickou doktrínu nebo své představy o imperiální vládě, což je záležitost vpravdě aktuální, kterou zažíváme i dnes, v roce 2022, ve 21. století,“ zmínil Nedvědický.
V září byla v den výročí Siwiecova úmrtí odhalena u pomníku dolní část nástěnné černobílé malby, na níž je velký nápis 1968, česká a polská vlajka a nápis Slyšte můj křik, tedy slova, která Siwiec uvedl v zanechaném poselství. Autorem malby je Ondřej Vyhnánek. Nad ní vymalovali další část Ondřej Klíma a Michal Filak.
„Vybral jsem motiv tanku, je to velmi známá fotografie z Liberce, která je vizuálně zajímavá, aby to člověka (kolemjdoucího) zastavilo. Jsem rád, že to tady může být, protože veřejný prostor, s nímž pracuji dlouhodobě, je náš společný, a kromě všech ostatních věcí v něm mohou být i věci takovéto,“ přiblížil své dílo a jeho obsah Klíma.