Počet slov není měřítko. Někdy nechám diváka si sport vychutnat, říká komentátor Dusík

„Komentátor se občas dostane do situace, kdy má pocit, že je důležitější než to, co se děje na obrazovce. A z toho je většinou průšvih,“ říká sportovní komentátor Michal Dusík, který v České televizi vede redakci sportu. Občas je proto podle něj dobré nechat diváka si sportovní přenos užít i beze slov. Původně Dusík přišel na Kavčí hory naprogramovat databázi. Později ale začal pracovat jako sportovní redaktor a teď komentuje letní i zimní sporty. Vždycky jsem byl upovídaný, přiznává v nejnovějším díle podcastu Background ČT24.

I když k hokeji měl jako bývalý hráč, rozhodčí i trenér vždy blízko, k novinařině Dusík původně netíhl. Studoval fyziku a do České televize přišel naprogramovat systém na lepší vyhledávání v pořadech. V roce 1992 ale nastoupil do redakce sportu a už o dva roky později začal komentovat atletiku.

„Tehdejší špičkový atletický komentátor Tomáš Jungwirth měl nějaký problém a najednou nebyl nikdo, kdo by komentoval atletiku s Vláďou Drbohlavem. A ten měl obrovskou odvahu a řekl mi, ať to jdu vyzkoušet,“ vzpomíná Dusík s tím, že právě od dvou zmíněných komentátorů dostal důležité rady.

„Komentátor by měl odpovídat na dotazy diváka, pokud možno ve chvíli, kdy ho ten dotaz napadne,“ vysvětluje a dodává, že důležité je mít dobrou přípravu. A to i když komentátor někdy využije jen její malou část. „Ale musí být schopen divákovi pořád něco nabídnout,“ říká s upozorněním, že diváka zase nesmí zahltit informacemi nebo třeba statistikami.

Řízené emoce

Proto je podle něj lepší, když komentátor mluví spíše méně. „Když uberu na počtu slov, tak nikdy neudělám chybu. Když bude více slov, tak to vždycky bude diváka rušit,“ myslí si a varuje před tím, aby si komentátor myslel, že je důležitější než obraz. „Z toho je většinou průšvih. Jsou chvíle, kdy můžu nechat diváka, aby si ten sport opravdu vychutnal.“

Dusíkův hlas mohli diváci slyšet poprvé při atletice, v níž komentuje jak maratony, tak běhy na sto metrů. „Kdybych během stovky neřekl nic, tak by to nebyl průšvih. U maratonu je to horší, často se tam neděje nic nového,“ naráží znovu na důležitost přípravy. Kromě atletiky Dusík komentuje hokej, snowboarding, akrobatické lyžování, sportovní střelbu nebo golf. „Mám rád sporty, které jsem komentoval, a mám rád i sporty, které jsem nekomentoval,“ dodává.

Během své kariéry v České televizi si ale vyzkoušel i práci v domácím zpravodajství, například během povodní v roce 2002, kdy byl součástí prvního týmu, který sestoupil do zaplaveného metra. „Bohumil Klepetko zahlásil při vstupu moje jméno a akorát vypadl signál. Ozval se jen hluk odpojeného telefonu,“ vzpomíná s tím, že po výstupu z metra mu přišly desítky SMS. „Takhle mě pohřbil v metru,“ směje se.

Princip kolektivní odpovědnosti

Od roku 2006 komentuje Dusík na stanici ČT Sport (tehdy ČT4 Sport), která začala fungovat se startem zimní olympiády v italském Turíně. „Šlo o to nabídnout divákovi důvod, proč přejít na digitální vysílání. A my jsme přišli s tím, že to může být sport. Ukázalo se, že to je pravda,“ zdůrazňuje, že právě sport může být důvod, proč se lidé budou dál dívat na televizi. „Sport je jedna z mála věcí, na kterou divák potřebuje velkou obrazovku a zároveň kvalitní televizní přenos.“

Politika podle Dusíka se sportem úzce souvisí – výrazně více v autoritářských zemích. „Čím víc stát dbá na to, aby ukazoval jinou tvář, než doopravdy má, tak tím víc se bude snažit sport využít,“ zmiňuje nedávnou zimní olympiádu v Číně. „Přidělení olympijských her Číně byla chyba. Olympijské hry by měly být v zemích, které budou olympijskou myšlenku ctít dlouhodobě,“ myslí si.

Právě olympijskou myšlenku podle něj porušilo Rusko, které těsně po konci letošních zimních Her zaútočilo na Ukrajinu. Proto považuje za správné i vyloučení sportovců. „Vyloučeni nejsou ruští sportovci, ale sportovci Ruské federace. Vyloučeno je Rusko za to, že to je jediný stát, který třikrát porušil olympijské příměří,“ naráží na agresi Ruska v Gruzii v roce 2008 a vůči Ukrajině v roce 2014. „Je to princip kolektivní odpovědnosti, nikoli princip kolektivní viny.“

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.