V Česku vyšla první celistvá historická práce, která se zabývá osudy československých žen v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück. Publikace se jmenuje Zpřetrhané životy a její autorkou je historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Kniha přibližuje i osudy žen, které dosud byly spíše stranou zájmu badatelů.
Jak se trhaly životy. Nová publikace přibližuje ženské osudy v táboře Ravensbrück
UDÁLOSTI: Nová kniha o koncentračním táboře Ravensbrück (zdroj: ČT24)
Koncentrační tábor Ravensbrück vznikl na přelomu let 1938 a 1939, od počátku byl určen především pro věznění žen. Podle historiků bylo v táboře kolem 2200 žen z protektorátu, zahynulo jich tam pět set. Do Ravensbrücku byly například deportovány i ženy z vypálené obce Lidice. V květnu 1944 tam zemřela česká novinářka, spisovatelka a překladatelka Milena Jesenská.
„Skupina žen z Československa, které skončily v Ravensbrücku, centrálním ženském koncentračním táboře nacistického Německa, nebyla homogenní, i když jsme o ní možná byli zvyklí takto přemýšlet. Vedle tradičně zmiňovaných politických odpůrkyň nacistů v knize systematicky popisuji i tabuizované či marginalizované skupiny vězeňkyň, které zatím stály stranou zájmu širší veřejnosti,“ uvedla ke knize Plachá.
Opomíjené příběhy
Z dosud upozaďovaných skupin se publikace poprvé systematicky věnuje například československým občankám německé národnosti, ženám z Těšínska nebo ženám židovského, romského či sintského původu ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi. K vězněným ženám přitom nacisté přistupovali právě podle národnosti a nejhůře k těm židovského původu.
„Při práci na publikaci jsem vycházela ze svého rozsáhlého tuzemského i zahraničního archivního výzkumu a také ze vzpomínek přeživších, a to včetně žen, které po válce z politických důvodů opustily Československo. V knize najdou čtenáři a čtenářky také objemnou obrazovou přílohu, z níž řada fotografií je zveřejněna vůbec poprvé,“ doplnila badatelka.
Podle ústavu také publikace pojednává o aspektech věznění, jako jsou sexualizované násilí, mateřství nebo intimní vztahy mezi ženami v táboře, v českém prostoru zatím spíše opomíjených.
Přístup nacistů se navíc v čase měnil. „Zpočátku nebylo možné těhotnou ženu do Ravensbrücku vůbec deportovat. Nejprve se čekalo na to, až porodí. Od roku 1944 se už rodilo na improvizovaném porodním sále,“ poznamenává Plachá. Většina novorozenců zemřela.
Z celkového počtu 132 tisíc žen, které prošly Ravensbrückem, jich nepřežila čtvrtina.