Hned po porodu jej opustila matka, kvůli špatnému zdravotnímu stavu nezná jedenáctiměsíční chlapec nic jiného než nemocnici a tváře zdravotníků. Nemluvněte přivázaného k postýlce si všimla Petra Jirglová a začala se pídit. Zveřejněním příběhu a odhodláním dítěti pomoci se jí povedlo rozhýbat laxní úředníky i vzbudit obrovskou solidaritu mezi lidmi.
Celý dosavadní život strávil jedenáctiměsíční chlapec v motolské fakultní nemocnici. Jirglová si ho všimla, když chodila navštěvovat hospitalizovanou kamarádku. „Byl oblečený jenom v pleně a přivázaný k postýlce,“ zmiňuje. Ve chvíli, kdy se Jirglová o nemluvně začala zajímat, bylo chlapci sedm měsíců a zájem o něj jevila pouze jeho babička. Ta ale žije v jiném městě a nemůže ho navštěvovat.
„S babičkou jsem ihned navázala kontakt a ptala se na celou situaci. Zjistila jsem, že se stará o další tři děti od matky, která se o chlapečka nestará, a chtěla jsem rodině, a hlavně chlapečkovi, nějakým způsobem pomoci,“ líčí Jirglová.
Chlapec se narodil v děčínské nemocnici, kde jej matka po porodu zanechala. Protože na tom byl zdravotně špatně, lékaři jej převezli do pražské Fakultní nemocnice v Motole, kde nemluvně zůstalo zcela osamocené.
„Pokud je takto malé dítě bez doprovodu – a to jsou velmi výjimečné případy –, personál se vždy maximálně snaží zajistit komplexní péči. Ovšem při personálním obsazení dvě až tři sestry na oddělení, což je asi dvacet dětí, není pochopitelně možné neustálou přítomnost rodiče plně nahradit,“ vysvětluje mluvčí pražské nemocnice Pavlína Danková.
Stopka od děčínské nemocnice
Jirglová začala nemluvně se souhlasem babičky navštěvovat. Nosila mu hračky, mluvila na něj a dělala mu společnost. A nepřestala s tím ani poté, co chlapce přestěhovali znovu – z Motola do nemocnice v Ústí nad Labem. Jirglová popisuje, že tamnímu personálu se návštěvy nezamlouvaly: „Na jakýkoliv zákrok, krmení, přebalení, převlečení a podobně, jsem musela úplně odejít z oddělení. Nevím proč, ale prostě to tak bylo. Samozřejmě jsem cítila nějakou nevraživost nebo to, že tam nejsem vítaná,“ říká.
Další měsíc dítě kolovalo mezi ústeckou, děčínskou a motolskou nemocnicí, až nakonec zůstalo ležet v Děčíně. A Petra Jirglová dostala stopku. Jak sama říká, cítila v tu chvíli obrovskou bezmoc. Mluvčí Krajské zdravotní Jana Mrákotová zdůvodňuje konec návštěv tím, že matka, která dítě opustila, nebyla zbavena rodičovských práv a nemocnice musí respektovat, že není uvedena jiná osoba, která by nemluvně mohla navštěvovat.
„Jsem přesvědčena o tom, že pokud nemocnice chce, tak cesty najít může. V mnoha nemocnicích fungují dobrovolnické programy a za malými dětmi bez rodin dochází dobrovolníci,“ namítá proti argumentaci špitálu šéfka Výboru pro práva dítěte Klára Šimáčková Laurenčíková.
„Ne, skutečně. My musíme respektovat to, co nám nařizuje platná legislativa,“ reaguje Mrákotová na dotaz, proč Jirglová k chlapci nemůže skrze dobrovolnické programy, které fungují i v děčínské nemocnici.
Nečinné úřady
Potřeby nemluvněte by měl hájit takzvaný orgán sociálněprávní ochrany dítěte v Děčíně a Krajský úřad Ústeckého kraje. Úředníci už mohli začít s hledáním pěstounů, kteří by osamoceného chlapce mohli navštěvovat.
„V tuhle chvíli probíhá intenzivní vyhledávání náhradních pěstounů, aby chlapec mohl být umístěn do rodiny. Samozřejmě vzhledem k zdravotnímu postižení je to mnohem náročnější sehnat náhradní rodinu, a v našem kraji se to nepodařilo,“ konstatuje mluvčí Krajského úřadu Ústeckého kraje Magdalena Fraňková.
To, co se nepodařilo úřadům, dokázala Aliance náhradních rodin, kterou Petra Jirglová oslovila s žádostí o pomoc. Volné pěstouny našla na Vysočině. Podle místopředsedkyně Aliance Hany Martinkové Bojkové skupina informovala o nalezení přechodných pěstounek děčínský úřad, ten se na ně ale vůbec neobrátil.
„Krajský úřad sice slyšel, že někdo takový existuje, ale přímo krajskému úřadu se nikdo přímo nenahlásil a máme informaci, že se ti případní volní pěstouni hlásí na ministerstvo, takže kraj postupuje v souladu s ministerstvem práce,“ uvádí Fraňková.
Laxnost a nezájem, hodnotí Jirglová
Zatímco si úřady vyjasňují, kdo se má kam hlásit, jedenáctiměsíční chlapec nadále leží v nemocnici. „Jednoznačně došlo k naprosto zbytečným prodlevám. Bylo možné velmi rychle začít hledat pěstounskou rodinu, která by si takového chlapečka vzala do péče. Bylo možné rozhodně řešit nějakou podporu jiné osoby, třeba dobrovolníka, který by za takovým děťátkem docházel,“ zdůrazňuje Šimáčková Laurenčíková z Výboru pro práva dítěte.
„Obávám se, že na tomto případu opět vidíme, jak roztříštěně ještě stále funguje systém podpory ohrožených dětí v České republice,“ doplňuje.
Sama Petra Jirglová, která se o osud nemluvněte začala zajímat a pomáhala mu v nemocnici, si za průtahy a nečinností úřadů nedovede představit žádný jiný důvod než laxnost a nezájem.
