Pražský vrchní soud se musí znovu zabývat sporem o odměnu za právní zastupování společnosti Diag Human. Ústavní soud vyhověl stížnosti právníka Jiřího Oršuly, který před lety poskytoval Diag Human své služby. Diag Human se s Českem řadu let pře kvůli zmařenému obchodu s krevní plazmou.
Spor právníka a Diag Human o odměnu se vrací k vrchnímu soudu. Za své služby požaduje přes dvacet milionů
Jiří Oršula se žalobou po Diag Human nejprve domáhal za právní služby částky 45 milionů korun, později svůj nárok upravil na 20 milionů a úroky. Městský soud v Praze žalobu zamítl, odvolací vrchní soud verdikt potvrdil. Ztotožnil se s výrokem, ale postavil rozhodnutí na odlišné argumentaci.
V ústavní stížnosti si Jiří Oršula stěžoval na překvapivost rozhodnutí vrchního soudu. Nedostal prý příležitost vyjádřit své stanovisko k novému právnímu posouzení a navrhovat případně další důkazy.
Každý soud posuzoval spor jinak
Ústavní soud se nezabýval věcnou správností verdiktu ve sporu Oršuly a Diag Human. Zjistil ale procesní pochybení, které vedlo k porušení Oršulových práv. Odvolací soud se podle ústavních soudců může odchýlit od právní argumentace prvostupňového soudu při současném potvrzení jeho verdiktu.
„Takový postup však vyžaduje, aby účastníci řízení byli seznámeni s možným odlišným hmotněprávním posouzením, a byla jim tak umožněna adekvátní reakce za účelem zaujetí svého procesního postoje k situaci, která doposud nebyla zvažována,“ vysvětlila mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková. Vrchní soud tak musí o Oršulově odvolání rozhodovat znovu.
Právník dostal deset procent z vymožené částky
Jiří Oršula zastupoval firmu podnikatele Josefa Šťávy od roku 1996, Diag Human mu vypověděla plnou moc v roce 2001. Svůj požadavek v žalobě advokát opíral o smlouvu o právní službě a také o tři smlouvy o postoupení části pohledávek vůči ČR. Stát společnosti vyplatil v lednu 2003 na základě výsledku původní arbitráže 327 milionů korun za poškození dobrého jména. Jiří Oršula tvrdí, že od firmy dostal jen deset procent z vymožené částky namísto domluvených třiceti procent.
Firma odmítá, že by měl právník vůči ní nějakou pohledávku. Předložené smlouvy označovala za neplatné, protože jsou obsahově neurčité. Ke stejnému závěru dospěl ohledně většiny smluv i odvolací senát vrchního soudu.
