Přátelé na Karla Gotta vzpomínají jako na laskavého a skromného člověka, který se choval k druhým vždy slušně a nikdy nikomu neublížil. Mnohým se naopak snažil pomáhat. Za socialismu se zastával i kolegů z branže, kteří byli zakázáni a ocejchováni jako protirežimní. Při sepisování nové knihy to zjistil zpěvák a klávesista v 80. letech zakázaného Pražského výběru Michael Kocáb. Sám Gott se svou intervencí nikdy nechlubil, ocenil jej Kocáb v mimořádném vysílání ČT24.
Michael Kocáb hrál v kapele Pražský výběr, která byla na začátku 80. let komunisty zakázána. „Odnikud nepřicházela žádná pomoc. A najednou se objevila nečekaná nabídka z Orchestru Ladislava Štaidla,“ vzpomněl Kocáb na překvapivé „laso“ do skupiny, která Gotta dlouhá léta doprovázela.
Pražský výběr měl přitom s Orchestrem Ladislava Štaidla lidově řečeno otevřený účet, protože ke Gottově doprovodné skupině v roce 1981 přešel jejich baskytarista Ondřej Soukup. Pražský výběr to tehdy komentoval verši „prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají“.
Kocáb, zpěvák a klávesista Pražského výběru Štaidlovu nabídku odmítl. „Gotta jsem měl zařazeného do establishmentového ranku. Říkal jsem si, že by to v této situaci nebylo to nejlepší,“ vysvětlil, jak uvažoval.
StB se na Gotta zlobila
Až nedávno se Kocáb dozvěděl, jakou roli při nabídce od Štaidlova orchestru sehrál sám Gott. Když Kocáb pracoval na nové knize, která má vyjít v listopadu, dostal se k materiálům Státní bezpečnosti, komunistické policie, jejímž úkolem bylo likvidovat opozici vůči režimu.
„Gott se nás skutečně zastával, k nevůli Státní bezpečnosti. V materiálech na to žehrají a píší, že nabízí angažmá zakázané skupině. On se tím nikdy nepochlubil, to jsem skutečně ocenil jako velkou kvalitu jeho osobnosti,“ vzdal poctu zesnulému kolegovi Kocáb.
Asi před třemi týdny, když tuto informaci zjistil, Kocáb Gottovi zatelefonoval, aby mu za jeho intervenci poděkoval. „Měl velkou radost a řekl mi, že takových lidí bylo víc,“ prozradil, jaká byla Gottova reakce.
Gott v objetí diktátora
Laso ke Štaidlovi přitom nebylo jedinou pomocí z Gottova okruhu. Jeho dvorní hitmaker Karel Svoboda členy rockové kapely najal, aby nahráli hudbu k televiznímu seriálu Návštěvníci. „Nemohli jsme se podepsat, ale nahrávali jsme mu základní melodie,“ potvrdil Kocáb.
Ten se při natáčení potkal nejen se Svobodou, ale i s Ladislavem Štaidlem, později několikrát hovořil také s Karlem Gottem. „Nešetřil protirežimními poznámkami. Nikdo z nich,“ popsal Kocáb názory lidí okolo nejpopulárnějšího českého interpreta.
Kocáb také hovořil o postavení, které Gott během normalizace měl. „On byl jeden z mála z těch, které si režim snažil přivinout k srdci, obejmout. Ostatní se museli k režimu sami vinout,“ vystihl a připomněl, kterak tehdejší generální tajemník Ústředního výboru KSČ a budoucí prezident Gustáv Husák reagoval na Gottovu emigraci v roce 1971.
„Nasliboval mu doslova hory doly. A taky to splnil. Gott měl potom velkou svobodu ve výjezdech a vůbec v celém svém angažmá. Někdy je těžké vysmeknout se z objetí diktátora, když vás tak strašně miluje,“ glosoval Kocáb.
Podle něj dal Gott své názory jasně najevo, když po emigraci poslal ministru kultury ostrý dopis kritizující normalizační poměry v zemi.
„Husákovi to nevadilo. Chtěl mít svého Gotta doma. Karel Gott se odměnil tím, že roznášel slávu republiky po západní Evropě a získal přízeň západoevropských diváků. Měl režimu co nabídnout a udělal za to, myslím, ne tak veliké ústupky,“ hodnotí Kocáb Gottův vztah ke zločineckému komunistickému režimu smířlivě. „Až na ten nešťastný případ s antichartou,“ dodal.
