
Kocáb: Gott nešetřil protirežimními poznámkami
Pražský výběr měl přitom s Orchestrem Ladislava Štaidla lidově řečeno otevřený účet, protože ke Gottově doprovodné skupině v roce 1981 přešel jejich baskytarista Ondřej Soukup. Pražský výběr to tehdy komentoval verši „prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají“.
Kocáb, zpěvák a klávesista Pražského výběru Štaidlovu nabídku odmítl. „Gotta jsem měl zařazeného do establishmentového ranku. Říkal jsem si, že by to v této situaci nebylo to nejlepší,“ vysvětlil, jak uvažoval.
StB se na Gotta zlobila
Až nedávno se Kocáb dozvěděl, jakou roli při nabídce od Štaidlova orchestru sehrál sám Gott. Když Kocáb pracoval na nové knize, která má vyjít v listopadu, dostal se k materiálům Státní bezpečnosti, komunistické policie, jejímž úkolem bylo likvidovat opozici vůči režimu.
„Gott se nás skutečně zastával, k nevůli Státní bezpečnosti. V materiálech na to žehrají a píší, že nabízí angažmá zakázané skupině. On se tím nikdy nepochlubil, to jsem skutečně ocenil jako velkou kvalitu jeho osobnosti,“ vzdal poctu zesnulému kolegovi Kocáb.
Asi před třemi týdny, když tuto informaci zjistil, Kocáb Gottovi zatelefonoval, aby mu za jeho intervenci poděkoval. „Měl velkou radost a řekl mi, že takových lidí bylo víc,“ prozradil, jaká byla Gottova reakce.
Gott v objetí diktátora
Laso ke Štaidlovi přitom nebylo jedinou pomocí z Gottova okruhu. Jeho dvorní hitmaker Karel Svoboda členy rockové kapely najal, aby nahráli hudbu k televiznímu seriálu Návštěvníci. „Nemohli jsme se podepsat, ale nahrávali jsme mu základní melodie,“ potvrdil Kocáb.
Ten se při natáčení potkal nejen se Svobodou, ale i s Ladislavem Štaidlem, později několikrát hovořil také s Karlem Gottem. „Nešetřil protirežimními poznámkami. Nikdo z nich,“ popsal Kocáb názory lidí okolo nejpopulárnějšího českého interpreta.

Michael Kocáb
„Před rokem 1989 jsem byl v těžké nemilosti. Karel Gott mě pozval na oslavu svých padesátin. Ptal jsem se ho, jestli si to dobře rozmyslel. Vůbec to neřešil.“
Michael Kocáb
Kocáb také hovořil o postavení, které Gott během normalizace měl. „On byl jeden z mála z těch, které si režim snažil přivinout k srdci, obejmout. Ostatní se museli k režimu sami vinout,“ vystihl a připomněl, kterak tehdejší generální tajemník Ústředního výboru KSČ a budoucí prezident Gustáv Husák reagoval na Gottovu emigraci v roce 1971.
„Nasliboval mu doslova hory doly. A taky to splnil. Gott měl potom velkou svobodu ve výjezdech a vůbec v celém svém angažmá. Někdy je těžké vysmeknout se z objetí diktátora, když vás tak strašně miluje,“ glosoval Kocáb.
Podle něj dal Gott své názory jasně najevo, když po emigraci poslal ministru kultury ostrý dopis kritizující normalizační poměry v zemi.